Lázně pro pomeranče
Podnět k dnešnímu článku jsem zcela netradičně nalezla na pultech obchodů. Vlastně v citronech. Všimli jste si, že jejich cena se v posledním půlroce pohybuje hodně vysoko nad průměrem? Kdyby se ovšem citronům dostávalo péče jako pomerančům, jak je popsaná v knize H+Z Obrácený půlměsíc, nedivila bych se tomu ani za mák!
H+Z na obou cestách věnovali nezanedbatelnou pozornost místnímu hospodářskému vývoji. Běžně navštěvovali provozy jak technické, tak zemědělské. Velmi často se pozastavovali nad podmínkami, ve kterých tamější dělníci pracovali (viz například náš článek o Pomník hrabivosti). O získané informace se pak dělili se čtenáři a posluchači. Nejinak tomu bylo i při průjezdu Tureckem, ovšem fotky jsem žádné nenalezla.
Cesta z Kappadokie (o oblasti viz naše články zde a zde) vedla přes území v současnosti nazývané Çukurova (historicky Cilície nebo Kilíkie). Zdejší kraj je až do dnešní doby centrem pěstování citrusových plodů. V minulosti se zde pěstoval tabák a bavlna, ve starověku byl sýpkou římského impéria. V Mersinu pak bylo přímo povinností navštívit Güvenovu balírnu a chladírnu pomerančů. Marně jsem se snažila tehdejší provoz objevit, ale jen zde funguje 232 společností, které se specializují na pěstování a obchodování s citrusovými plody. Jméno Güven se zde však nevyskytuje.
www.turistoldum.com 
www.turistoldum.com
To, že si zde všech citrusových plodů váží, dokládá fakt, že od roku 2010 zde každoročně v listopadu probíhá festival na jejich počest. Viz oficiální video z roku 2012 níže (v turečtině).
H+Z byli ohromeni automatickým provozem. A protože BIO tehdy ještě nefrčelo i následnou péčí, které se ovoci dostávalo. Pomeranče byly neomylně tříděny od listí a jiného smetí. Následovala koupel v chemické lázni teplé 41 stupňů Celsia (BIO milovníci pláčou), aby se zneškodnil hmyz a plísně a lázeň, která jednotlivé kusy ovoce proprala. Aby vydržely pomeranče čerstvé několik měsíců, putovaly do bubnu s voskem, který se koňskými žíněmi rozetřel a vyleštil. Teprve po leštícím procesu se však mohla objevit drobná poškození.
Pouze prémiové ovoce první jakosti se mohlo dostat do Československa… Proto následovala vizuální kontrola a další třídění podle velikosti. Turecká děvčata vybírala jen ty nejhezčí a největší pomeranče, jednotlivé kusy balila do hedvábných papírků a tradá do přístavu v Mersinu, přes Terst až do Gdyně a hurá na vánoce na stůl. V dobách H+Z se k nám z Turecka dováželo pět tisíc tun pomerančů ročně. To už je hudba minulosti. Zájemce o statistiku mohu odkázat na přehledné stránky Turkish Citrus Promotion Group.
Nevím, jak vy, ale pomeranč v hedvábném papírku jsem neviděla snad nikdy. Navíc při poslední návštěvě obchodu mi při pohledu na ty nebohé kousky ovoce bylo až smutno. Ale zpátky k citronům z úvodníku. Zajímalo mě, proč je jejich cena letos tak vysoká. Za cenovým výkyvem roku 2014 byla neúroda citronů v Jižní Americe (přes léto je Evropa zásobena odtamtud, neboť ve Španělsku a Turecku uzrají až na konci září). Letos je tomu jinak. Jihoameričtí farmáři se prý naučili vyjednávat a navíc zdejší obchodníci odmítají slevit ze svých marží…
O důležitosti citronů se přesvědčila i posádka Červeného trpaslíka viz následující video:)
