Madagaskar osobně a zblízka
"Na Madagaskaru se mezi mými cestami změnila vláda, přešlo několik hurikánů a povodní, sarančata sežrala celá pole úrody, proběhly mnohé sklizně rýže, ale k tolik žádoucímu lepšímu životu nic z toho nevedlo," říká autor filmu Madagaskar Miloš Brunner.
Setkání se čtvrtým největším ostrovem na světě se Miloši Brunnerovi stalo doslova osudným, Malgašku si totiž vzal za ženu. Odile mu pomáhala, když na ostrově točil svůj film, který bude mít premiéru na XIV. mezinárodním festivalu outdoorových filmů.
Kolikrát jste musel na Madagaskar, než byl dokument hotov?
Jak je ve filmu řečeno, nezůstalo u jediné cesty. Ve skutečnosti film vznikal tři roky, během nichž jsem na tomto ostrově podnikl šest dlouhých cest.
Změnilo se na Madagaskaru něco za ty tři roky? Jak rychlými změnami tamější společnost prochází?
Pokud mohu posoudit, i z rozhovorů s místními obyvateli, ekonomická situace se na ostrově nelepší, naopak. S tím ruku v ruce přichází i zklamání a lhostejnost obyvatel. Přibývá moderních neřestí – krádeží, nedůvěry...
Na Madagaskaru se mezi mými cestami změnila vláda, přešlo několik hurikánů a povodní, sarančata sežrala celá pole úrody, proběhly mnohé sklizně rýže, ale k tolik žádoucímu lepšímu životu nic z toho nevedlo. Za sebe přeji Madagaskaru, aby se mohl zdravě nadechnout, aby uměl správně využít své přírodní zdroje a aby si zachoval alespoň ty zbytky unikátní původní krajiny a zvěře, které jsem ještě mohl zachytit já.
Je to s madagaskarskou přírodou tak nahnuté?
Ano. Příroda, lesy, především drahé dřeviny a s nimi zvěř, mizí. Šikovní podnikatelé ilegálně prodávají dřeviny nenasytnému trhu Japonska a Číny. Velmi často prý jsou za těmito podniky vysocí politické představitelé. Korupce je zde nepředstavitelná.
Uvědomují si Malgaši své „bohatství“ v podobě právě ostrova?
Někteří si unikátnost své země uvědomují, ale to jen ti vzdělanější. Většina obyvatel však řeší své existenční problémy a je jim na hony vzdálen nějaký ekologický program. V zemi dnes platí, pomoz si jak můžeš.
Co vás na Madagaskaru přitahuje, jaká jsou oblíbená místa?
Na Madagaskar jezdím filmovat právě pro jeho kulturní a přírodní unikátnost, tolik odlišnou od našeho "moderního" světa. Většinou jsem se seberealizoval mimo velká města. Všude jsem se snažil poznat kulturní zvláštnosti a zajímavosti místních kmenů. Při tom mi byla Odile a její rodina dobrým rádcem. Bylo toho mnoho, co jsem nechápal a musel se učit. Například "fady" – jakési rituální příkazy a kmenové zákazy, kterými se Malgaši obklopili. A fady se může lišit vesnice od vesnice, a tak se musela učit i Odile.
Přestože se mnoho rituálů a tradic doposud udržuje, otázkou je, jak dlouho ještě. Mým záměrem tedy byl zachytit něco z těchto tradic, dokud ještě nějaké jsou.
Kam nerad jezdíte?
Obecně nemám místa, kam nerad jezdím. Ale pokud se týká přímo Madagaskaru, nerad jsem ve velkých městech, například Tana nebo Fianarantsoa. Tady je celková chudoba obyvatel ostrova mnohem viditelnější. Zatímco v malých vesnicích prostý život samozásobitelů jaksi patří k jejich naturelu. Ve velkých městech je skomírající ekonomika a chudoba vidět všude, kam se podíváte – na ulicích ti nejchudší probírají odpadky, obrovský nepořádek, totálně kontaminovaná voda..
Jak probíhalo natáčení? Bez konfliktů nebo s, s pomocí nebo bez...?
Natáčení probíhalo dlouho, ale bezbolestně. Drobné konflikty samozřejmě byly, ale jednalo se vždy o maličkosti. Například když nás majitelka hotelu obvinila, že jsme ujeli bez placení. Platili jsme jejímu známému, který jí však peníze zapřel.
Také jsem měl pochopitelně konflikty se svojí ženou, která ne vždy plnila moje dramaturgické a filmové záměry. Na to jsem si ale musel u všech Malgašů zvyknout. Naproti tomu jsem musel obdivovat, a dodnes obdivuji, její skromnost a schopnost snášet nepohodlí a útrapy cest.
Vaše žena byla váš hlavní průvodce?
Nejvíce času jsem pochopitelně strávil se svojí budoucí ženou Odile. Procestovala se mnou celý ostrov, a to i některá místa opakovaně. Všude mi Odile pomáhala v komunikaci s místními obyvateli. Pro řadu z nich byl běloch-vazaha raritou.
Proč by se měl český divák koukat na film z Madagaskaru?
Možná právě pro tu neudržitelnost zachování přírody a možná i tradic. Lidé, hlavně mladí, se mění v závislosti na internetu, mobilních aplikací, telefonních kreditů a časem jistě i hamburgerů.
Konfrontace s bohatými turisty na jedné straně vzbuzuje závist, ale může ekonomické situaci i pomoci.
Film Madagaskar osobně a zblízka - film, který málem nebyl bude mít premiéru na XIV. Mezinárodním festivalu outdoorových filmů. Více o festivalu čtěte ZDE.
