Za sombrera a kolty se neplatí
Zadáte-li do vyhledávače Mexico city, zobrazí se hned na první stránce bezpečnostní varování Ministerstva zahraničí ČR. Onen odkaz k návštěvě rozhodně nevybízí, ba upozorňuje na časté přepadávání a okrádání turistů. Rozhodnete-li se informace ověřit, zjistíte, že ona doporučení jsou více než pravdivá. Okradení se zde nevyhnuli ani H+Z. Z vozu jim zmizelo autorádio, a to byl první důvod k návštěvě pozoruhodných čtvrtí Tepito a Lagunilla. Jsem však přesvědčená, že by se sem vydali tak jako tak.
Na muzikanty bylo možné narazit všude. | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund 
Fotografie z tržiště Tepito. | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Kvůli porouchané Tatře se po Mexico city pohybovali ve vypůjčeném Fordu. K oné krádeži došlo před arénou Coliseo. Známí jim tehdy poradili, aby se autorádio pokusili koupit zpět. Na trzích v Lagunille a Tepitu by to neměl být problém. Obě čtvrti tehdy (a vlastně do teď) fungovaly jako gigantická tržiště, kde bylo možné koupit cokoli snad jedině vyjma důstojnosti.
V ulici Nicaragua tak například narazili na kluka, který horlivě opisoval cosi z vývěsky před kostelem Señora del Carmen. Pokud si myslíte, že si psal data zpovědí nebo mše svaté, jste na omylu. Zajímal se o názvy filmů, které ctění církevní představitelé dali na černou listinu a jejich názvy dál prodával. Zakázána byla tehdy klasická díla jako Milenci z Verony (na motivy Williama Shakespeara), Počestná děvka (na motivy divadelní hry Jean Paul Sartra), a další jako Černá duše nebo Zhýralý anděl…
V ulicích Rayon a Organo se prodávaly radovánky světské, v sousední ulici Ecuador potom vybavení na onen svět. Ovšem Mexiko je latinsko-americký stát a jeho obyvatelé mají hudbu v krvi. Za hudbou a tancem se mohli jak místní, tak návštěvníci vydat do ulic San Juan de Letrán (nyní Eje Central Lázaro Cárdenas) plné kabaretních stanů a jejího přilehlého okolí až k Plaza Garibaldi. H+Z navštívili proslulou tančírnu Salón México na rohu ulic Pensador Mexicano a 2do. Callejón de San Juan de Dios. Nynější host by se zde již s cedulí „Sombrera a pistole odložte v šatně“ nesetkal. V současné době zde funguje Consorcio Internacional Arte y Escuela. Budova tak zůstala částečně věrná svému původnímu účelu.
Na následujícím odkazu je možné shlédnout film z roku 1949 Salón México v režii Emilio Fernándeze. Tančírna fungovala kdysi jako Mekka tance nazývaného Danzón.
Možná nejvíce hudebníků pod širým nebem potkali na svých cestách právě na plaza Garibaldi. Zde se sdružovali mariachi, kapely, které za jednotnou sazbu tří pesos zahrály jakoukoli mexickou písničku. Typická kapela byla složena ze sedmi až devíti muzikantů (troje housličky, čtyři kytary a trubka) v jezdeckém úboru se sombrerem a vyšívaným kabátcem. Zdejší náměstí je stále centrem pouličních muzikantů. Je libo La Bambu nebo Malagueñu? Cenu za písničku již lze usmlouvat.
H+Z se svou pátrací misí nebyli úspěšní, nicméně tamější zážitky jim to plně vynahradily. Pro zájemce nabízím několik praktických informací. Pokud se přes všechna varování vydáte do čtvrti Tepito, vězte, že tady lze koupit takřka vše, zejména pokud vás nezajímá originalita nebo původ. Za minimální ceny zde seženete CD, DVD, oděvy, elektroniku, ve vedlejších uličkách koks, marihuanu nebo zbraně. Otevřeno je vyjma úterý denně. Ceny zboží na trzích v Lagunilla jsou o něco vyšší, nicméně oblast je bezpečnější. Zdejší trh je otevřen každou neděli a sehnat se zde dají buď zdařilé kopie, nebo kradené originály hudby, filmů, oděvů, kabelek apod.
