Skútr má zrychlení jako slon

12. 12. 2016

Tomáš Petra jeho cesty

„Skútr v Asii mě úplně dostal. Je to rychlejší než na kole a pomalejší než v autě, takže toho moc nepřehlédnu. Skútr je levný a na rozdíl od veřejné dopravy zastavím, kde chci a kdy chci a taky kdekoli odbočím z hlavní cesty,“ říká Tomáš Petr.

"Osvědčilo se mi takhle jezdit za reportážemi, nebo si jen čistit hlavu. Dokonce jsem naplánoval na příští rok cestu na skútrech pro nadšence, kteří chtějí zažít fakt volnost."

Jak začaly tvoje tripy na skůtru ?

Vtipné je, že v Čechách jsem na motorku nikdy nesedl. Poprvé jsem si ji půjčil na Filipínách, na ostrově Palawan. Bylo to supr. S manželkou jsem jezdil v tandemu a dost jsme si to užili. Něco tomu ale chybělo. Až později jsem zjistil, že na malý motorce musíš jezdit sám, to je největší svoboda a tak si člověk jízdu nejvíc užije.

Říkal jsi, že tě skútr úplně odvařil…

V posledních letech jsem se vracel na Srí Lanku a tam jsme si půjčili každý svůj „stroj“ a zažili přitom spoustu legrace. Seš sice bílej muž, ale jedeš na skútru, což bílí moc nedělaj. Nejsi zavřená v plechové pixle, místňáci na tebe křičí, ty můžeš křičet na ně. Líp se seznamuješ a každý tě má rád. Což se ti nestane, když vystoupíš s bandou dalších turistů z mikrobusu. To jsi hned chodící pokladnička a dialog s domorodci vede úplně jiným směrem.

Co je při takovém cestování ještě jinak ?

Když zmákneš místní provoz a přestaneš se bát, je to jakoby ti narostly křídla. Začal jsem blbnout, zkoušel jsem, co ta malá mašinka projede. Nevadilo mi jet na prskoletu celý den. Hlava mi přepne do podobného módu, jako když jdeš několik dní fakt dlouhej trek. V takovém stavu mě pak baví úplně všechno. Dokonce i defekty motorky jsou zajímavý, protože tě sblíží s místňáky. Ukázalo se, že skoro každý domorodec je opravář, nebo alespoň někoho takového zná.

Není jízda po Srí Lance nebezpečná ?

Musíš furt troubit a jet předvídatelně. Oni se ti pak vyhnou. Když za mnou jede autobus, kterej troubí jako parník, uhýbám do škarpy, protože to je král silnic. Nezvyklý jsou třeba kruháče, protože se jezdí doleva, ale občas si ho někdo zkrátí v protisměru a to může našince rozhodit. Člověk nesmí ztrácet koncentraci hlavně kvůli zvířatům, co se motají u silnice. Jednou jsem málem přejel tlustého škrtiče a to by mě bývalo mrzelo. Taky jsem fotil divokou slonici s mládětem, jak se pasou u silnice a ona si na mě chtěla došlápnout. Naštěstí jsem nevypnul motor, oroštoval to a ujížděl. Skútr má ale přibližně stejný zrychlení jako slon, takže to bylo chvíli nerozhodný. Ona mě ale nechtěla honit dlouho.

Nějakou romantiku na motorce také zažiješ ?

Plno. Vyjedeš do kopců, které vypadají jako ze zeleného manšestru, protože jsou osázený čajovníkem. Sběračky čaje vlečou těžký žoky podél silnice a smějí se svým červeným úsměvem od betlu. Vybírám si mrňavý, klikatý silničky, kde nejezdí moc aut. Krásné výhledy, sem tam koupání v horském potoce. V kopcích je příroda šťavnatá a vodopády a mlha jsou na Srí Lance jako v Norsku. Stačí ujet sto kilometrů od pobřeží a člověk je jakoby v jiné zemi. Vidím krásný dítě, jak se popelí u hliněný chatrče, fotím si ho, vyleze jeho máma a řekne: „Nechceš se najíst ?“ „Jasně že jo !“ a dostaneš fantastickou vegetariánskou porci uklohněnou na otevřeným ohni. Nebo zastavíš u boudy a borec tě pozve na čaj, jako slušný člověk ti nabídne trávu a betel, seznámí s manželkou a dětma. Nakonec tě v boudě uloží a řekne, že po půlnoci přijdou sloni. A taky že jo. Přišli, vyvrátili značku, lehli si na silnici a byl klid. Takhle se podaří navštívit krásná místa, která nejsou v průvodcích. Což je důležité, protože Asie se hrozným fofrem mění k horšímu.

Nejsi skeptik ?

Jenom mě nebaví rozmach brutálního turismu, který je v poslední dekádě markantní. Už se bojím vrátit na místa, kde jsem před deseti lety prožil nějakou romantiku. Skútr je způsob, jak tuhle globalizaci oddálit. Třeba klasické turistické trasy na Srí Lance jsou už velmi civilizované a proto se tě tu snaží každý odrbat. Na skútru ještě nějakou dobu půjdou tahle turistická místa objet. Musím se tam ještě rychle vrátit, protože i tohle brzy skončí.

Proto plánuješ neobvyklou výpravu na skútrech i pro turisty ?

Jasně. Už se na to hrozně těším. Sestavil jsem program pro běžné lidi, kteří mají rádi volnost. Možná pro trochu ulítlejší, ale vpodstatě normální cestovatele, kterým vadí, když se jen tlačí ve frontách na památky. Tahle cesta bude trochu kompromis, protože nesmíme minout ani zásadní turistické cíle, jako je třeba posvátná Adamova hora. Budeme ale otevřeni různým překvápkům, improvizacím a odbočkám z trasy. Budem mluvit i s obyčejnými domorodci. Plánuji vzít maximálně osm lidí na osmi skútrech a pojede s námi doprovodné vozidlo na bagáž, abychom jeli hezky na lehko. Když bude žízeň, zastavíme u stánku a vypijeme kokosák. Když bude hlad, nadlábneme se v bufetu pro místňáky. Budem stavět a fotit. Když se bude šeřit, najdu nějaký pěkný penzion k přespání. Nejradši mám chajdy u moře, nebo koloniální baráky v horách. Bude to krásná cesta. Jestli chce jet někdo s námi, ať mi napíše na FB, nebo se přihlásípřes stránky mého kamaráda Petra Jahody