Bavlněný hazard

9. 12. 2016 – Argentina, Amerika

Hanzelka a Zikmund

Určitě za to může fakt, že se člověk rád chlubí svými úspěchy a o neúspěších taktně mlčí. A tak se na počátku dvacátého století řada Čechů stěhovala do Argentiny. Zaklínadlo znělo BAVLNA. Vidina pohádkového zbohatnutí byla příliš lákavá. Když došlo k prozření a lidé zjistili, že je všude chleba o dvou kůrkách, bylo pozdě.

Mnozí totiž prodali veškerý majetek a utržené peníze použili na cestu. Vrátit se zpět s holým zadkem a přiznat porážku bylo potupnější, a tak nezbylo než se usadit. Takový osud potkal nemálo krajanů, se kterými se H+Z v Chacu potkali. V této nepříliš hostinné krajině strávili čtyři měsíce, během kterých zpracovávali poznatky z africké cesty.

Chaco bylo a je nejvýznamnější argentinskou oblastí pro pěstování bavlny. V současné době se zde pěstuje více jak padesát procent veškeré produkce. Patrně největší boom zažil bavlněný průmysl po první světové válce. Tuna surového produktu se v roce 1920 prodávala za osmdesát pesos a během pár let vyletěla až k astronomickým pěti set osmdesáti. Jenže neviditelná ruka trhu je nevyzpytatelná, a tak v roce 1924 cena klesla na tři sta padesát pesos a v roce 1936 zpět pod sto na devadesát.

Secí sezóna je v Argentině od září do prosince. Sklízí se průběžně od ledna do července. Bavlna je odolná rostlina. Jakmile jí vyrazí šest lístků, nezdolá jí žádné sucho. Avšak ani cena, ani sucho není to jediné, co mohlo a vlastně dodnes může pěstitelům nadělat na čele vrásky. Patrně nejhorším škůdcem jsou sarančata. Nejednou se stalo, že bavlnáři seli semena několikrát za sebou to, když na pole přiletěl okřídlený mrak – manga. Během chvilky skončí v jejich trávicím ústrojí třeba šedesát hektarů úrody. Když se tak stane v době sklizně, je hotovo a farmář spláče nad výdělkem. Na poli zůstanou jen holé klacky.

Vedle sarančat však bavlnu ničí řada dalších potvor. Jsou jimi housenky žeroucí květy, travní housenky požírající rovnou celou rostlinu, červený pavouček potahující rostlinku pavučinou a ta potom uschne, listová housenka, která je stejně silný ničitel jako kobylky a mravenci, kteří to berou od kořínků. Proti většině se však dá bojovat postřiky. Bojovat proti sarančatům lze však v podstatě pouze v době, kdy jsou ve stádiu lezoucího hmyzu. Jakmile se okřídlí, je konec.

Na začátku roku 2016 čelila Argentina nejhorší invazi sarančat za posledních padesát let. Detailní záběry jsou vidět na následujícím videu.

Našla jsem text, který hovoří o tom, že bavlna je chemicky nejnáročnější zemědělská plodina vůbec. Pole bavlny zabírají cca 3% všech světově obhospodařovaných ploch. Spotřeba insekticidů na ochranu bavlny však činí celou čtvrtinu veškerého zemědělského průmyslu. Protože se bavlna nejí, je pro ochranu jejích rostlin běžně používána řada chemikálií, které jsou běžně zakázané. Tam, kde se plody bavlníku sklízí strojově se vedle herbicidů a insekticidů používají také regulátory a stimulátory růstu, defolianty (přípravky k opadání listů) a postřiky zajišťující otevírání tobolek. Po sklizni se bavlna chemicky bělí, čistí …

V současné době je moderní být bio a bavlnu z toho nevyjímaje. Jednou z podmínek provedení certifikace je zákaz používání umělých chemických přípravků k hubení škůdců. V některých případech si dokážu představit využití například užitečného hmyzu, ale opravdu nevím, jak se dá organicky bojovat s hejny sarančat. Mne představa kobylkového mračna děsila už jako malou. Dodnes k nim nemám lásku, a to nemluvím o tom, že jsou někde považována za pochoutku… Jediný predátor, který mne napadá je totiž člověk sám. Ať ekologické nebo neekologické pěstování bavlny je prostě hazard.