Pošli špunta do školy
Z pohledu planety není Guinea zas tak daleko od Evropy – říká Toni Antonucci o pomoci africkým dětem. Jako nejdůležitější vidí možnost vzdělání, kterou mrňousům dává projekt Pošli špunta do školy.
Toni Antonucci je jedním ze zakladatelů neziskovky Centrum Dialog, která se věnuje hlavně vzdělávacím a rozvojovým aktivitám v Africe, zejména pak v Keni a Guineji. Od roku 1998 se tam organizaci podařilo otevřít třináct škol a v rámci projektu Adopce afrických dětí na dálku – Pošli špunta do školy poslat do škol více než 4500 dětí, které by jinak školní uniformu obléknout nemohly.
Toni, jak celý projekt vlastně začal?
V Guineji jsme kontaktovali stovky studentů na místní univerzitě. Hledali jsme ty, kteří se zajímají o budoucnost své země. Tito noví přátelé zahájili dobrovolné rozvojové projekty ve své místní komunitě. V roce 2003 nás pak jeden partner požádal o podporu ve vzdělání pro devět dětí z chudších rodin. Počet dětí podpořených na dálku ve vzdělání postupně rostl až do dnešních rozměrů.
Ty osobně máš na starosti Guineu, jaká je tam situace ve školství? S čím se nejvíce potýkáte?
Školství v Guineji má mnoho nedostatků zejména v infrastruktuře. Stát dodnes nedokáže zajistit vzdělání pro všichne děti. Afrika dlouho sloužila jako „důl západu“ na přírodní a nerostné bohatství. Po získaní nezávislosti byla frankofonní Afrika obecně a Guinea obzvlášť pod různými formami embarga. Bývalé koloniální země nespěchaly, aby Afrika byla samostatná, vzdělaná, svobodná a suverénní. Dnes už počet vzdělaných lidí v Guineji rychle vzrůstá, ale jsme ještě daleko od zajištění práva na vzdělání pro všechny děti. Čeká nás ještě hodně práce.
Úzce spolupracuješ s místními koordinátory. Jak se podařilo zapojit lidi z „druhého konce světa“ do projektu? A ještě navíc na dobrovolné bázi?
Z pohledu planety Guinea není zas tak daleko od Evropy, jen 5 000 kilometrů. Koordinátoři se zapojili dobrovolně, protože v tom vidí perspektivu, zlepšení životních podmínek tamních dětí.
Jak probíhá zařazení dítka do databáze dětí k adopci?
Naši afričtí koordinátoři se účastní společenského, ekonomického, náboženského a kulturního života místních komunit. Znají na místě děti, které nejvíce potřebuji podporu ve vzdělání, a vybírají je společně s komunitou. Kritériem je rovnoměrné zastoupení holek a kluků, a také účast všech etnických skupin.
Někteří koordinátoři založili vlastní školy, proč?
Proto, aby byli v denním kontaktu s adoptovánými dětmi a mohli lépe sledovat dobrý prospěch a vhodnou atmosféru.
Proč si ty myslíš, že adopce na dálku má z dlouhodobého hlediska smysl?
Adopce na dálku je jen způsob, jak pomoct lidem a udělat něco dobrého pro sebe a pro ostatní. Z mého skromného pohledu – co má z dlouhodobého hlediska smysl, přesahuje rámec adopce na dálku: Snažit se najít vnitřní jednotu, mít rád sebe a ostatní lidí, pracovat na sobě, podpořit kolem sebe to pozitivní, nechat v sobě volně působit dobré síly, přichystat se na novou, lidštější dobu, která je na obzoru a kterou svět naléhavě potřebuje.
Více na: www.centrumdialog.cz
Z cesty adoptivní maminky do Keni: Další zastávkou byla jednu hodinu vzdálená škola Kibera Utu Academy v jednom z největších slumů v Africe - v Kibeře. I tam jsem měla možnost navštívit všechny třídy a popovídat si s učiteli. Koordinátor Ahmed mě vzal na hodinovou prohlídku slumu. On sám v Kibeře žije. 
