Nevánoční Vánoce

22. 12. 2016 – Palestina, Asie

Hanzelka a Zikmund

O víkendu jsem na chalupě stavěla skleněný betlém. Josef s Marií, Ježíšek zahřívaný telátkem a kolem dokola všichni, co spasitele přišli přivítat. Za okny padal sníh. Vánoční atmosféra by se dala mazat na chleba. Začátkem týdne jsem byla na poště. Boží dopuštění. Takové novodobé pojetí Vánoc. Tak mi to nedalo. Můj dnešní příspěvek bude z Betléma.

Shodou okolností tudy H+Z projížděli zrovna o Vánocích roku 1959. Betlém byl ještě pod jordánskou správou. A již tehdy se počet obyvatel na jeden den dvojnásobil. Počet turistů – poutníků se pohyboval mezi deseti a patnácti tisíci. Samotné město bylo a je městem protikladů. Patrné jsou již v rozdílnosti překladů samotného názvu. V arabském překladu znamená dům masa, v hebrejštině dům chleba. Tak si vyberte.

Historicky bylo město střídavě tu pod správou křesťanů, tu muslimů. Obě kultury se tu perou prakticky na každém kroku. V jednom rohu náměstí mešita, ve druhém nejdéle fungující křesťanský kostel na světě – chrám Zrození (virtuální prohlídka zde). Střet rozdílných kultur zanechal své stopy i na něm. Hlavním vstupem do chrámu jsou dveře 120 cm vysoké a 78 cm široké. Když totiž křižáci zjistili, že do chrámu vodí muslimové i velbloudy, nechali vstup zazdít. Sehni svůj hřbet poutníče a pouhou svou přítomností vzdej hold malému Jezulátku. Vlastně tak zabili dvě mouchy jednou ranou.

Vydělávat lze na všem. Při cestě z chrámu Zrození nelze minout Milk Grotto – Mléčnou jeskyni. Podle pověsti se tady ukryli Maria s Josefem před pronásledovateli. Maria malého Ježíška kojila a kapka přitom dopadla na zem. Celá jeskyně zbělela. Zázrak. Hned u vchodu visí ujištění, že počala bez hříchu. Zdejší mnich obratně nabízí i malé obálky s práškem ze zdí zdejší jeskyně. Pokud jej prý žena smíchá se s vodou a vypije, nebude mít s početím problém. I s dotazem, proč je jeskyně vpředu černá si mnich věděl rady. Prý tam pastýři rozdělávali oheň…

Další překvapení čekalo H+Z na náměstí. Ve dvě hodiny odpoledne se zde tísnily tisíce lidí. Policejní kordón udržoval pořádek, když se u mešity seřadili jordánští vojáci v parádních uniformách. Na hlavách červené arabské šátky, v podpaží skotské dudy nebo bubínky a vzhůru k chrámu Zrození. Na kapelníkovo znamení spustili pochod z filmu Most přes řeku Kwai (pro ty, kdo by náhodou neznali viz ukázka zde). V rezoluci OSN v roku 1947 byla totiž zakotvena povinnost Jordánska zajistit na svatých místech dekorum a pořádek…

Historická videa se mi najít nepodařilo, ale z následující ukázky je patrné, že hudební mišmaš se v Betlémě koná dodnes.

H+Z se podařilo navštívit i Půlnoční mši. V chrámu je cca čtyři sta míst, ale dovnitř by rády tisíce lidí. Těm nezbývá, než poslouchat přenos venku z reproduktorů. Naskytlo se jim dvouhodinové divadlo, které vyvrcholilo rozsvícením modrého neonu nad oltářem GLORIA IN EXCELSIS DEO! Získat vstupenky na Půlnoční není ani v současné době jednoduchá záležitost. Ti, kterým se nepoštěstí mohou mši sledovat na velkoplošných obrazovkách z náměstí Zrození, anebo později na youtube, viz následující video (kompletní záznam z roku 2015 trvající tři hodiny). Po jeho shlédnutí zjistíte, že se mnoho nezměnilo. Chybí jen neonový nápis.

Pokud nemáte volné tři hodiny, doporučuji ke shlédnutí video, které současnou atmosféru vánočního Betléma vystihuje patrně nejvíc. Osobně mi přijde zajímavý postřeh polské turistky, která říká, že v Evropě jsou Vánoce spojeny více s Biblí a jejími příběhy, zatímco v Betlémě jsou Vánoce mnohem více entertaining – zábavné. Já jsem fascinovaná tamními Santa Clausy…

Suma sumárum si naší Rybovky vážím teď mnohem víc. Nevím, jak vy, ale já vím, že si Štědrý den užiji mnohem vánočněji. Přeji všem klidné Vánoce.