Chlapeček a holčička
Napadá vás důvod, jak by se právě přicestovalá česká emigrantka mohla dostat na titulní stránky všech limských deníků i peruánského rozhlasu, a to v době, kdy valná část Evropy utíkala před ekonomickou krizí? Jeden je. Deštník! Modří možná už vědí. Ti, kdo ne, neváhejte a čtěte dále.
Palác Torre Tagle - Ministerstvo zahraničí | http://blog.cookaround.com/ 
Ministerstvo zahraničí v době H+Z | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
V knize Přes Kordillery mě zaujala pasáž, kde H+Z popisují, jak se právě naše krajanka na titulních stranách octla. Přivezla si s sebou deštník, a to patrně první, který kdy Lima spatřila. Senzace to byla natolik obrovská, že se dostala i do vydání večerníků New Yorku. Ačkoli se mi nepodařilo dohledat historické vydání žádného takového deníku (možná je na vině moje Google španělština), nemám důvod H+Z nevěřit. A jsou k tomu pádné důvody. Lima je totiž město, kde téměř neprší.
Garúa v praxi | www.traveltheworldfans.com 
Vepřovice to sice není, ale daleko k tomu není... | www.googlemaps.com
Během roku zde spadne průměrně mezi deseti až padesáti milimetry srážek. Mnohdy však v podobě nikoli deště, ale mžení zvaného garúa. Garúa je mlha, která je natolik jasná, že téměř neomezuje viditelnost, ale vlhkost je tak velká, že pro řidiče znamená permanentní používání stěračů. Deštníky, pláštěnky, holínky jsou v Limě takřka nepotřebné věci, na ulici nenarazíte na kanál. Řada domů i v současné době je z kartonu nebo vepřovic. Přijde-li náhodou skutečný déšť, ulice se mění v rybníky, vepřovicové domy v hromádky bláta.
Nejen nepršením je tamější klima zajímavé. Povětrnostních zvláštností má Lima víc. Přesto, že se město nachází pár stupňů pod rovníkem, průměrná teplota v létě nepřevyšuje dvacet devět stupňů a v zimě neklesá po čtrnáct. Během zimních měsíců město halí mlha, slunce takřka nevykoukne. Celá limská oblast je nejzamračenější z celého pobřeží. Důvodů proč tomu tak je, je hned několik. Prvním z nich je studený Humboldtův proud, který omývá chilské a peruánské břehy. Ačkoli se tedy Lima rozkládá na pobřeží Pacifiku, koupání v oceánu bývá skutečně „osvěžující“. Druhým důvodem jsou Andy, které se pnou k výškám sotva pár desítek kilometrů východně a městu poskytují srážkový stín.
Ale zpátky na začátek. Všechno, co jsem až dosud napsala, byl popis normálního limského počasí. Co se stane, když se jednou za několik let na scéně objeví chlapeček (Jezulátko) – El Niño? Všechno je jinak, respektive obráceně. Humboldtův proud se dočasně oteplí. Začne pršet, přijdou povodně atd. Zajímalo mě, proč se vlastně onomu atmosférickému jevu tak říká. Vysvětlení je velmi prozaické. Jev se vyskytoval zejména v období Vánoc a odtud chlapeček - Jezulátko… Slyšeli jste už o holčičce – La Niña? Střídá chlapečka. Výsledek? Obvyklé počasí ještě zesílí, již tak chladné vody proudu se ještě více ochladí a nekápne a nekápne. Chvála bohu za naše čtyři roční období!
P.S.: Obrázek v titulku jako deštník vypadá, že?
