Za největšími suchozemskými predátory planety se Petr Slavík vydává s fotoaparátem. Když v Ťan-šanu překonával horské průsmyky v koňském sedle, málem ho to stálo život.
V kazachstánském Ťan-šanu natáčel s režisérem Petrem Kašparem třetí díl televizního seriálu Ve stopě predátora, který budou moci diváci sledovat na prima zoom od května. Zaměřen je nejen na velké predátory, ale také na lidi v jejich stopách. "Nechtěli jsme klasický dokument," říká známý fotograf divoké přírody Petr Slavík. "Je to částečně hrané, každý díl má i lidský příběh. Svým pojetím je to naprostý unikát."
Natáčet jsme začali v roce 2015 v brazilském Pantanalu, kde jsme se snažili dostat k největší jihoamerické kočkovité šelmě – jaguárovi. Jezdí se sem v období sucha, kdy řeka opadá až o pět metrů a v písku je jednodušší hledat stopy jaguára. Jako jedna z mála kočkovitých šelem totiž loví na březích i ve vodě, oblíbenou kořistí jsou právě kajmani, které hledá v mělčinách a tam, kde se vyhřívají.Díky mému kamarádství se stopařem Ailtonem Larou se nám to podařilo. Vzal nás na nejvyhlášenější místo na pozorování jaguárů na světě. Pak už musíte mít jenom kliku, ale pokud máte čas, je to téměř tutovka. My jsme neměli třeba čtyři měsíce, aby tam kameraman čekal. My měli 14 dní na příběh celého filmu, nejen o jaguárovi, ale i o lidech, kteří tam žijí. Dokument není jen o zvířeti, ale i o cestě fotografa za vysněnou fotkou. Režisér Petr Kašpar při natáčení scény s kajmany – já jsem mezi nimi ležel. Na to musíte znát chování těchto zvířat. Když si dáte pozor, jak je zvíře natočeno, jak jste mu příjemní nebo ne, jste schopni riziko velmi omezit. Pořád je to 2,5 metru velké zvíře. Na souši nesmí ztratit pocit, že má kam utéct... Já jsem s nimi i plaval, ve vodě kajman na velkou kořist neútočí, nesmí se ale cítit ohrožený nebo vás brát jako konkurenci. Pokud to všechno víte a vnímáte, tak je to na 90 % příjemná záležitost. Ale radši to nikdo nezkoušejte. Druhý díl byl věnován velkým africkým kočkám, točili jsme v deltě Okawanga a na Kalahari. Bylo to na konci období dešťů, protože já mám Afriku v té době nejraději, vypadá úplně jinak, je zelená a není tam moc turistů. Od botswanské vlády jsme dostali povolení k natáčení v parcích, kde jsme mohli jsme jezdit i off-road. Zázrakem jsme dostali před kameru všechny tři velké africké kočky: lva, levharta a geparda. Herečka Bára Mottlová v rámci příběhu přijíždí do Afriky učit se fotit - na fotce natáčíme na Kalahari. Třetí díl byl zaměřen na medvěda plavého, což je jeden z nejvzácnějších poddruhů medvěnda hnědého. Natáčelo se v severozápadní části pohoří Ťan-šan a celý štáb včetně techniky se musel přepravovat na koních. Překonávali jsme na nich horská sedla až 3,5 tisíce metrů vysoká. Při jednom z přesunů se se mnou splašil kůň a zůstala mi noha ve třmenu. Podle štábu mě táhl asi dvě stě až tři sta metrů. Málem mě uvláčel, tímhle způsobem nomádi kdysi popravovali. Po pár metrech jsem dostal šutrem do hlavy a ztratil jsem vědomí. Nikdo nechápal, že jsem to přežil. Přes tento průšvih jsme se rozhodli v natáčení pokračovat. Dva dny jsem se dával dohromady na hotelu, odmítl jsem zůstat v nemocnici, jen mi zašili hlavu a ucho. Shodou okolností je to všechno na kameře. Pak jsme pokračovali do Kyrgyzstánu.
O zákulisí natáčení a o cestách za zvířaty bude Petr Slavík společně s režisérem Petrem Kašparem vyprávět na WORLDFILM 2017 – 16. ROČNÍKU CESTOVATELSKÉHO FESTIVALU, pořádaného webem cestovatelů v rámci veletrhu cestovního ruchu Holiday World na výstavišti INCHEBA v Praze, Holešovicích 18. a 19. února.
