Záhady Návrší mrtvých
Není tomu tak dávno, co jsem shlédla film Příchozí. Zápletka filmu spočívá v tom, že se světoznámá vědkyně pokouší domluvit s mimozemšťany. Pochopitelně se jí to povede. Jenže kvůli takovým záhadám nemusíme opouštět náš svět. Nerozluštěných faktů tady stále zbývá dost a dost. Tak třeba Harappská kultura v povodí Indu. Vítejte v Mohendžodáru!
Nejasnosti kolem dávno zaniklé civilizace jsou naprosto fascinující. Vezměte si samotný název. Mohendžodáro (Mohenjo Daro – Návrší Mrtvých) vděčí za svůj název archeologickým nálezům v podobě kosterních ostatků na nejvyšším bodě celých padesát sedm metrů nad mořem. O existenci Harappské kultury neměl svět ponětí až do dvacátých let minulého století. Nedochovaly se o ní žádné písemné zmínky. První ověřené a rozluštěné písemné památky z území Indie se datují až z období cca tři sta let před Kristem. Za objevem stálo několik náhod. Jednou z nich byla stavba železnice z Láhauru do Karáčí, kdy bylo objeveno velké množství cihel. Ty byly následně používány jednak na stavbu domů, ale především oné dráhy. Postupně zmizela skoro celá horní vrstva naleziště. Mezi lety 1919 a 1920 přijel na místo bengálský vědec, jehož cílem bylo identifikovat buddhistickou stúpu na vršku. Jenže nalezl pazourek, který byl mnohem a mnohem starší než ona stúpa…
Vědci datují existenci celé civilizace do období zhruba mezi roky 2500 až 1900 před naším letopočtem. Pozoruhodné je nejen stáří, ale především vyspělost celé kultury. Na stavby byly používány pálené cihly. Ulice byly pravoúhlé. Domy byly několika podlažní, měly koupelny a splachovací záchody. Kanalizace byla svedena do kanálů podél jednotlivých ulic, ale hlavně pod jejich úrovní, takže zastřešených. Dochovala se dokonce klimatizace. Dvě řady zdí, mezi nimiž cirkuloval vzduch. Sýpky měly ventilaci v podlaze. Kolik pákistánských a indických rodin se může touto vymožeností pochlubit dnes? Snímky z lokality jsou ke shlédnutí zde.
Město samo se kdysi patrně nacházelo na březích Indu. Mohendžodárští jej mocně využívali jednak pro své hospodaření, jednak pro obchod. Řada tamějších archeologických nálezů udivuje svět dodnes. Znali hrnčířský kruh, desítkovou soustavu, uměli lít z mědi a bronzu. Byla nalezena řada her jako vrhcáby nebo kostky. H+Z v knize Světadíl pod Himálajem popisují, jak v tamějším muzeu dokonce objevili nejstarší jojo světa! Na videu níže se můžete přesvědčit, že znali řadu nástrojů. To jsou objevy, jejichž význam je známý. Ovšem mezi nálezy je také více než dva tisíce pečetítek s různými znaky. Je pravděpodobné, že se jednalo o jakýsi druh písma, který se dosud nepodařilo rozluštit. Možná by to chtělo nějakého hollywoodského odborníka na komunikaci😊
Největší záhadou však zůstává konec celé civilizace. V Mohendžodáru žilo svého času i více jak čtyřicet tisíc lidí. Zmizeli beze stopy. Nebyly nalezeny žádné zbraně ani stopy po válčení. Pravděpodobně městu nevládl žádný monarcha, ale volení zástupci. Není známo, jaké vyznávali náboženství. Byl nalezen pouze zlomek těl. Polohy nalezených koster nahrávají do kapes různým spekulantům. Některá těla byla nalezena jakoby hromadně utíkali. Na internetu se tak můžete dočíst, že za jejich koncem byl například jaderný výbuch (nebo viz zde). Experti tak nabízí řadu vysvětlení, proč náhle zanikla celá civilizace. Mohly za to snad nájezdy ze střední Asie, záplavy, zemětřesení nebo změny toků řek? Žádné z nich jej však uspokojivě nevysvětluje.
Máte-li zbytnou tři čtvrtě hodinku, koukněte na dokument Mysteries of Mohenjo-Daro v angličtině. Nevysvětluje vše, ale potvrzuje, že Harappská civilizace byla více než fascinující!
P.S.: A když ne Hollywood, tak Bollywood nám to vysvětlí. V roce 2016 byl natočen film s prozaickým názvem Mohenjo Daro. Nabízím oficiální trailer...