Samičky nekupujte!

24. 3. 2017 – Guatemala, Amerika

Hanzelka a Zikmund

Kdybych si měla odnést jediné poselství z knih H+Z, nezaváhala bych ani minutu. Jednoznačně jím je pravdivost tvrzení, kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Schopnost dorozumět se s místními jejich řečí se jim vyplatila tolikrát, že to snad ani nelze spočítat. Dnes se vydám na výlet do Guatemaly.

Dalším jednoznačným pomocníkem v prolomení prvotních komunikačních bariér byla během první cesty rozhodně Tatřička. Vůz, který svou vyspělostí nejen konkuroval všem ostatním té doby, ale hlavně je svými schopnostmi převyšoval. Stačí zmínit slavný průjezd Habešskou pouští, cesty necesty na obou kontinentech, nesčetné použití brodů nebo neuvěřitelná převýšení v jihoamerických Andách. Přesto všechno se však potýkali pouze s malichernými poruchami typu defekt pneumatiky nebo prasklá pera. Byla to jiná doba, navíc vůz sám umožňoval řadu oprav na místě nebo s využitím místních kováren a autoklubů. Situace se změnila právě v Guatemale.

H+Z neváhali ani minutu, když jim řidič, který je později dopravil až na mexické hranice, nabídl možnost dvoudenního výletu do klenotu guatemalské historie. Chichicastenango, pro Guatemalce Chichi (čtěte Čiči), město, kde 95% obyvatel jsou potomci mayských indiánů a kde jsou stále velmi živé původní náboženské a kulturní tradice. Netradiční název města pochází z jazyka Nahuatl (více viz například náš článek o mexické španělštině zde), podle rostlin vyskytujících se v okolí, známých jako chichicaste – kopřivy.

Kvůli kopřivám však turisté do města nejezdí. Za svůj věhlas vděčí především trhům, největším v oblasti Quiche, které se zde konají dodnes každý čtvrtek a neděli. Koupit je možné výrobky lidového umění, jako barevné vyšívané látky, ubrusy, dřevěné vyřezávané masky nebo keramiku. Jedním z tradičních indiánských řemesel je pletení rohoží a košíků. Rohože jsou vyráběny ze speciálního rákosí, které se seje, pouze když je měsíc v srpečku a sklízí jen za úplňku. Jinak by rákos ztratil svou ohebnost a během vázání by se lámal... Když si pak H+Z prohlíželi umně pletené košíky, dostalo se jim netradičního poučení. Ke koupi jim byly doporučeny pouze košíky bez rukojeti, tzv. canasto neboli samci. Košíky s rukojetí canasta, samice, jsou totiž určené pro turisty. „Vždyť vy nemluvíte americano, byli byste všem pro smích!“ uzemnil je tenkrát prodavač. Tak vida, o důvod víc, proč je dobré mluvit jazykem místních.

Nejen trhy jsou však v Chichi zajímavé. Prolínání kultur je patrné na každém kroku. Ačkoli je úředním jazykem španělština, hovoří většina obyvatel i indiánským jazykem Quiche. Na internetu se také můžete dočíst, že osmdesát čtyři procent obyvatel jsou křesťané a jedenáct praktikuje mayské duchovno. Půjdete-li do kostela Svatého Tomáše na náměstí, budete muset vystoupat osmnáct schodů. Každý ze schodů symbolizuje jeden měsíc mayského kalendáře.

Zejména v neděli jsou na schodech k vidění indiáni kývající kadidelnicí a provolávající magická slova. Orodují za větší úrodu, za požehnání, svolávají prokletí na hlavy nepřátel. Podlaha kostela bývá pokryta jehličím a bylinami, dnes také lahvemi alkoholu a svíčkami. H+Z byli svědky rituálu, kdy indiánský duchovní žehnal nastávající mamince. Jejich průvodce jim posléze vysvětlil, že v kostele je sice i katolický kněz, ovšem místní na něj moc nedají. Věří raději svým starým bohům. Proč asi?