S tetováním vstup zakázán

31. 3. 2017 – Japonsko, Asie

Hanzelka a Zikmund

Kdyby mi dal někdo otázku, která z kultur světa je nejvíce odlišná od té naší, neváhala bych ani minutu. Jednoznačně ta japonská. Charakterizovat jí lze docela snadno. Tradice, disciplína a yakuza.

Pobyt H+Z v Japonsku na druhé cestě byl v mnoha ohledech předělový. Jednak proto, že během půlroku se zcela změnil jejich pohled na tamější hospodářství a kulturu, jednak v Tokiu podali svou přihlášku do KSČ. Možná díky tomu jim byl umožněn vstup do Sovětského svazu, nicméně v roce 1968 se dostali do křížku s tehdejší garniturou, když jasně odsoudili „bratrskou pomoc“ pěti armád. A bylo vymalováno. Poslední knihou byl Světadíl pod Himálajem z roku 1969, která však už nebyla nijak propagována. Cejlon – ráj bez andělů vydali vlastním nákladem jedenácti exemplářů s ručními mapami a kolorováním od Ludvíka Vaculíka. Z cesty po Japonsku a SSSR jsou k dispozici pouze tzv. Zvláštní zprávy a tisíce fotek uložené v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Dnešní článek je napsán na motivy fotek zveřejněných v knize Past na rovníku, která byla vydaná až v roce 2008 ve spolupráci s Rudolfem Švaříčkem.

Zastavení první – lázně onsen. Zatímco česká lázeňská kultura je založena především na pití léčivých pramenů, v Japonsku je tomu jinak. Japonci minerální prameny svádí do jezírek, a ta hojně využívají ke koupelím. A tak, jak je uvedeno v nadpise, většina lázní neumožní vstup osobám s tetováním. Důvod je nasnadě. Členy nechvalně proslulé zločinecké organizace Yakuza lze poznat právě podle výrazného tetování na celém těle. Máte-li na těle nějaké tetování a toužíte-li po koupeli, nezoufejte. Některé podniky umožní vstup po zakrytí obrázku například náplastí…

V souvislosti s japonskými lázněmi se často hovoří o nahé komunitě. Nahota v koupelích měla pomáhat celkovému uvolnění atmosféry, bourání bariér a navazování přátelství. V minulosti tak byl vstup do lázní možný pouze bez plavek. H+Z byli skutečně překvapeni, když se na skluzavkách proháněly i vyzrálé ročníky v rouše Adamově. Scény z lázní, které tehdy natočili, byly cenzurou z filmu vystřiženy. Ruku v ruce s otevřením Japonska západu přišel i purismus. Většina provozovatelů v současné době vyžaduje plavky, zejména, jedná-li se o koupele smíšené, určené jak pro muže, tak ženy a rozhodně v těch, které nabízí právě vodní atrakce.

Zastávka druhá – sport. Vynechám-li typická bojová umění jako karate nebo džiu-džitsu je rozhodně národním sportem Sumó. Historie sumó sahá více než tisíc let zpátky a v doslovném překladu znamená bránit se. Cílem je donutit soupeře dotknout se země jinou částí těla než chodidlem. Ačkoli se to tak na první pohled nemusí zdát, samotný zápas je svázán velice přísnými pravidly, která zahrnují jednak chování zápasníka v ringu, ale i mimo něj. Více o sportu viz například zde nebo zde. 

V knížce a i ve Zvláštní zprávě č.3 jsem narazila na jméno zápasníka Rikidōzan. To je pro mě vždycky výzva, najít něco konkrétního. Rikidōzan byl původně profesionálním zápasníkem sumó. Po ukončení kariéry se stal jedním z otců profesionálního wrestlingu v Japonsku. H+Z jej vyfotili v Tokiu 8.9.1963. Osmého prosince téhož roku byl pobodán v nočním klubu příslušníkem yakuzy a na následky zranění zemřel o týden později. Zlí jazykové tvrdí, že vražda byla odplatou za nedodržení podmínek během jednoho wrestligového zápasu. Tento zápas zjevně předem domluvený nebyl. Že se jedná v Japonsku o skutečnou legendu dokazuje i fakt, že o něm byl v roce 2004 natočen film. Trailer viz zde.

P.S.: Můžete mi někdo vysvětlit, jak je možné stát se mistrem světa ve sportu, kde jsou podmínky předem dohodnuté?

• 

• 

Ve videích pod odstavcem můžete shlédnout sport s názvem Bo-taoshi. Proti sobě stojí dva týmy, každý o sto padesáti bojovnících. Sedmdesát pět útočníků se snaží nahnout soupeřův kůl na třicet stupňů, sedmdesát pět obránců se kůl snaží udržet. Povoleno je vše, zejména techniky ninjů. Jedná se o zábavu pěstovanou především na vojenských akademiích, jde především o čest a cílem je nevzdávat se.

Zastávka třetí – kohouti. Stejně bizarní zábavou, jakou je sport Bo-toashi mi přijde chov kohoutů s dlouhými ocasy onagadori. Rekordmani mají ocasní pera dlouhá více jak deset metrů. Aby si své chlouby nezauzlovali, chovají se ve speciálních klecích. No, pusťte si to do kurníku.

• 

• 

Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund

Poděl se o svůj názor