Dědictví po přeslici

7. 4. 2017

Hanzelka a Zikmund

Někdy mi dělá problém vymyslet o čem budu psát, jindy se o pozornost pere několik nápadů najednou. Jako třeba dnes. Některá místa světa v podání H+Z jsou pro mne natolik zajímavá, že je prostě nelze pojmout jedním nebohým článečkem. Sumatra. Musela jsem vybrat. Pro tentokrát tedy oblast Minangkabau.

Do Indonésie jsem již ve stopách zavítala několikrát viz např. návštěvu na ostrově Nias nebo na Sumatře tajemnou vesnici Lingga viz zde. Pokaždé mne zaujala fascinující architektura tamějších staveb. Ani dnes tomu není jinak, ovšem je zde ještě jeden důvod. Oblast je významná také tím, že tu žije největší matrilineární společnost světa. Ano pánové, majetek se zde dědí po přeslici a nikoli po meči. Již v době, kdy oblast navštívili H+Z se však proti tradičnímu uspořádání někteří mladí bouřili. Přesto něco zůstává zachováno dodnes.

Historie oblasti sahá až do čtrnáctého století. Islám sem začal pronikat v šestnáctém století a promíchávat se s původními tradicemi. Pro muže se neslušelo, aby žili u svých matek, a tak mladí chlapci žili společně v mešitách, starší odcházeli za vzděláním, zkušenostmi prací. Rozhodně stojí za zmínku, že zdejší obyvatelé vždy lpěli na vzdělání. Pravděpodobně i to byl důvod, proč zdejší muži zastávali významné funkce jak v ekonomické, tak politické oblasti rozmístěni napříč celou jihovýchodní Asií. Jednalo se tak spíš o důsledek, neboť když muži odešli, nebylo jisté kdy ani zda se vůbec vrátí. Někomu rodinný majetek prostě připadnout musel. Matrilineární tradice se udržela i v tradičně patriarchální společnosti islámu.

I zdejší architektura byla podřízena sociálnímu uspořádání společnosti. Běžné byly vysoké rozhlehlé stavby rumah adat se střechou zakončenou čtyřmi ostrými rohy. Jak praví legenda ze čtrnáctého století, rohy na počest vítězství maličkého vodního buvola proti obrovskému vůdci stáda. Tehdy se oblast stala cílem jávského království Madžapahit, které se vydalo oblast dobýt. Narukovalo sem s celým vojskem, a protože si byli jisti vítězstvím přistoupili na návrh, aby proti sobě nastoupili v souboji pouze dva vodní buvoli. Ten jehož zvíře prohraje, ustoupí. Jávští přivedli obrovského býka s dlouhými rohy. Minangkabauští se museli uchýlit ke lsti. Našli telátko, jež nechali vyhladovět a v den souboje jej ozdobili cípatou čapkou. V každém z rohů byl jedovatý trn cukrové palmy. Když velký buvol viděl malého býčka, nezalekl se, když k němu přiběhl. Hladovějící tele v domnění, že se jedná o jeho matku, šťouchlo několikrát do břicha a buvol zemřel. Oblast dostala jméno minang – vítězství karbau – vodní buvol.

Pominu-li fakt, že vnější zdi tradičního domu vypadaly spíše jako dřevěná krajka, zdobilo je výrazné řezbářské umění, zajímavější bylo vnitřní členění. Typický dům je prostorem bez příček. Teprve, jak jdou v rodě svatby za sebou odděluje se uvnitř prostor pro každou nevěstu. Dle tradice je hlavou rodu nejstarší matka. Dcery se z domu nikdy nestěhují, když jsou vdané, jejich manželé za nimi dochází pouze na noc. Na den se vrací do domu své matky rodu. Na jedné hromádce bez soukromí, tak žilo několik generací žen. Výsledkem bylo, že muži ovlivňovali výchovu dětí svých sester než svých vlastních.

H+Z navštívili dům o rozloze cca sedm krát padesát metrů. Průvodcem jim byl starosta obce Sulit Air. Na jedné straně se krčilo osmnáct pokojíků – pro nevěsty (matky), v rohu naproti – pokoj matky rodu. Každá matka měla proti svému pokojíku odpovídající díl podlahy, kde se skladovaly osobní věci. V domě bydlelo něco kolem sta osob. Na otázku, zda je starosta všechny zná, zněla záporná odpověď. Ačkoli sám jeho součástí, celý rod čítal na tři tisíce hlav. Všechny zná jen matka rodu…

Zdejší oblast je specifická zejména tím, že zde neprobíhají náboženské, etnické ani politické konflikty. Na celém území žijí silně věřící muslimové, ovšem velmi tolerantní vůči všem návštěvníkům, dodržujícím pravidla. Lidé se zde řídí zvykovým právem adat. Před příchodem islámu byl adat charakterizován pořekadlem: Základem adatu je vše řádné, správné a vhodné, jež vychází z pravdy. Po příchodu islámu se změnilo: Základem adatu je církevní právo a církevní zákony se zakládají na adatu. Je zajímavé, že zde nedošlo ke zrušení zvykového práva, jako v jiných oblastech, kam vtrhlo cizí náboženství, ale naopak k jeho upevnění…