Sloni jsou sympatičtí
Ještě před pár dny byl Tomáš Míček v tanzanijské buši a fotil tam divoké slony. Hned zatepla se s námi podělil o obrázky i zkušenosti.
Když jsem se začátkem března vrátil z pětidenního fotografování obřích endemických rostlin starčeků (Dendrosenecio kilimanjari), které rostou na svazích Kilimanžára, vydal jsem se pod jihozápadní svahy této hory za slony. Bydlel jsem v přírodní rezervaci Sinya Wildlife.
Dvakrát denně jsem vyjížděl terénním autem do buše fotografovat slony a také žirafy. Kromě řidiče jsem měj s sebou skvělého stopaře z kmene Masajů, který mi pokaždé v akáciových porostech objevil slony mnohem dříve, než jsem je zahlédl já.
Vyjížděli jsme vždycky před východem slunce, pak jsem fotografoval asi do jedenácti hodin, kdy už nebylo zajímavé světlo, a jeli jsme do tábora na oběd.
Odpoledne kolem čtvrté jsme vyjížděli fotografovat znovu – v dobrém podvečerním a večerním světle jsem to vydržel až do soumraku. Následovala večeře a za tmy jsem šel spát, aby mě můj dobrý přítel Masaj přišel ve 4:30 vzbudit do dalšího fotografického dne.
Někdy jsme objevili několik skupin slonů, jindy jenom pár jedinců, ale pokaždé to bylo zajímavé.
Nejpočetnější stádo jsem fotografoval v buši na hranici s Keňou. Bylo to několik samic s mláďaty, celkem tak dvacet zvířat.
Nejraději jsem fotografoval skupinky tří, čtyř samců, kteří se popásali na keřích a stromech a přitom zvolna kráčeli bušem. Na naše auto nijak nereagovali, jeden se dokonce přiblížil tak blízko, že se mohl o naši Toyotu klidně i podrbat. Z bezpečnostních důvodů je ale zakázáno z auta vystupovat, fotit jsem tedy musel jenom z otevřeného okna auta.
Slony jsem si vybral,protože jsou pro mě zajímaví, sympatičtí a krásní. Mám o nich sice základní vědomosti, ale ty jsem pro fotografování nepotřeboval.
