V zajetí misionáře
To byl zase víkend. V pátek Stockholm, v sobotu nastražená bomba v Oslu, v neděli útoky na kostely v Alexandrii. Fuj, jeden už se bojí do těch novin vůbec kouknout o chuti nemluvě. Kdeže mám ten oslí můstek k H+Z? Ještě jednou na západní Sumatře, v Padangu.
Druhá cesta H+Z se od té první lišila naprosto ve všem. Vybavením, počtem členů expedice, slávou. Hlavní rozdílem však bylo společenské uspořádání Československa. Pravděpodobně díky tomu nedostali víza do Austrálie a jistě díky tomu jim byl skoro v každé zemi přidělen domorodý průvodce. Ten se většinou stal nedobrovolným outěžkem, který nejenže nebýval přínosem, ale často na obtíž, jen taková živá propustka. Asi nejpodivnějšího průvodce vyfasovali právě na Sumatře.
Pan A. Karím Maridy, „ředitel mezinárodního institutu“ stálo na vizitce. Z druhé strany rozbor činnosti institutu. Zkoumání a vyvíjení úsilí v oborech světová náboženství, cesty k světovému míru, společenské vědy, jazykověda, studium světových jazyků, výuka světových jazyků. Podanou ruku přijal v hlubokém předklonu. Domorodec je vždy přínos, můžete si říct. Základním předpokladem ale je, že zná jazyk a má rád svůj kraj. Pan ředitel byl vyschlý věchýtek, hovořící anglicky hůře než H+Z indonésky. Minangkabau (více jsme psali zde) pan Karím navštívil pouze jednou kdysi dávno, tamější dialekt neznal a navíc byl zcela mimo oblast jeho zájmu. Průvodce k pohledání.
Jeho projev byl od počátku do konce ovlivněn typickou koloniální drezurou a posvátnou úctou. Zájmy československé výpravy na Sumatře jej však nezajímaly vůbec. Měl totiž své vlastní. Důkazem budiž čtyři brožurky islámského hnutí Ahmadíja s příznačnými názvy: Proč věřím v Islám, Islám za pochodu, Zahraniční misie a Budoucnost hnutí Ahmadíja. Bylo to venku. Práce v hnutí pana Karíma dovedla k přesvědčení, že je zapotřebí hledat nové vědecké cesty, jak se dostat k lidem. Celý mezinárodní institut byl on sám. Program ústavu byl podstatou koránu. Arabština je světový jazyk, věřící jsou na všech kontinentech, islám je náboženství světové... (Mimochodem pan Karím nebyl první, kdo se snažil H+Z přesvědčit o nutnosti postavení alespoň malinké mešitky na území Československa. Již dříve se setkali s fanatickým imámem v Kašmíru.)
Možná zvláště v dnešní době nezaškodí malá osvěta (více o hnutí např. zde). Kořeny hnutí lze dohledat v Paňdžábu, tehdejší britské Indii, zhruba ke konci devatenáctého století. Prvním učitelem byl Mirza Ghulam Ahmad, který ostře kritizoval britskou nadvládu Indie a západní styl života. Formuloval vlastní verzi džihádu (povinnost muslimů usilovat o obranu a rozšiřování víry v sobě i ve světě), a sice mírumilovné nastolení globálního islámu za pomoci argumentace a kázání. Ozbrojený džihád je možný pouze v ohrožení a nikdy ne s cílem dobytí dalších území… Odhad počtu příslušníků hnutí se pohybuje mezi deseti a dvaceti miliony a lze je nalézt po celém světě, zejména v jižní Asii a Indonésii a ve východní a západní Africe.
Pan Maridy se nevzdal. Během loučení žadonil, aby výprava přivezla zpátky alespoň jedno vydání koránu, jeho vlastní! Jak velké však bylo jeho překvapení, když mu Miroslav Zikmund na rozloučenou zarecitoval: „Vyznávám, že není boha kromě Alláha, a že Muhammad je Prorokem božím.“, a to arabsky! Navíc jako dar mu dal miniaturní vydání koránu vytištěné ve Vimperku i s malou lupou na šňůrce. Slovo prorokovo došlo už tehdy až do srdce Evropy…
