Myslel jsem, že na turisty prolezlých Kanárech najdu dost těžko něco originálního a neznámého zároveň. Na La Palmě jsem svůj názor opravil. Zápas lucha canaria má své počátky spojené s prvními kanárskými obyvateli Guanči ve čtrnáctém století a možná i dřív.
Caldera Taburiente - už sama příroda na La Palmě navozuje atmosféru drsných, velkých a silných chlapů
Kanárský zápas se anglicky nazývá canarian wrestling a podle vzhledu zápasníků je jasné proč. Jen ti nejšpičkovější mohou být profesionály, které platí bohatá družstva na Gran Canarii nebo Tenerife. Ostatní jsou zaměstnaní, tohodle jsem viděl nosit z náklaďáku půlky prasat.
Někomu pravidla a vzhled borců připomínají vzdáleně japonské sumo, prohraje totiž ten, kdo se jako první dotkne země jinou částí těla než chodidlem.Lucha vyžaduje i slušnost a poraženému musí soupeř pomoci zpět na nohy.
Od jara do podzimu běží na všech ostrovech liga, jednotlivé vesnice mají svá dvanáctičlenná družstva, při utkání bojují podle výběru trenérů proti sobě dva borci a výsledky jednotlivých bojů se sčítají. Jeden zápas trvá jeden a půl minuty. Rozhodčí ho přeruší při nedovoleném chvatu, pokud se zápasníci na delší dobu nehybně "zaseknou" nebo když opustí kruh vyznačený na pískem vysypané aréně. Celé utkání trvá okolo dvou hodin.Místní tvrdí, že čím silnější zápasník, tím lepší. Podle utkání v Las Manchas to ale nemusí vždy platit.Původně se prý luchou řešily spory mezi osadami, snad proto je součástí počátečního postoje to, že se zápasníci navzájem chytnou za oblečení, jako když se chlapi začnou strkat v hospodě (druhá ruka se někdy v předklonu dotýká země).Chvaty mohou být různé, ale údery a rány nejsou povoleny.Občas vyjde docela zajímavý záběr. (Právě nebojující borci byli zčásti v šatně, ale většina seděla okolo arény).Bylo opravdu na co se dívat, zvlášť když proporce některých divaček odpovídaly rozměrům borců.Poděl se o svůj názor
