Čas páření tučňáků
Nasedáme na loď v Magellanově úžině. Ranní mlha začíná ustupovat a před námi se vynořuje ostrůvek Isla Magdalena s majákem na vrcholu. A už se všichni s fotoaparáty v ruce řítíme vychutnat si malé neohrabané tvorečky - tučňáka magellanského.
Je říjen, čas páření, a tučňáci si začali snášet do svých doupat vystýlky pod vajíčka, ze kterých se zanedlouho vylíhnou mláďata. Přebíhali nám přes cestičku s trsem trávy v zobáku a vůbec si nás nevšímali. Nedaleko stál hlouček, strkali se, tlačili na sebe, vypadalo to jako debatní kroužek, při kterém vydávali nádherné zvuky.
Rovnou před našima očima si to dva tučňáci rozdali. Pářili se, respektive zkoušeli to, sameček se snažil přitlačit na samičku zezadu, ale moc jim to nešlo. Divadlo trvalo asi pět minut a pak hup do moře. Tučňáci jsou monogamní a sameček si přízeň samičky získává tím, že jí přinese kamínek. A jsou výborní plavci. Křídla ztratila schopnost létat, zato se jim zvětšily prsní svaly, a tak dosahují ve vodě rychlosti až 10 km za hodinu. Nohy používají jen jako kormidlo. Na ostrově je těchto nádherných tvorů několik desítek tisíc a návštěva rozhodně stojí za to.
