Nápoj odvahy
Již jsem to psala několikrát. Jsem gastronomická konzerva. Jsou, ale tací, kteří mají touhu ochutnat vše. Ani H+Z však tentokrát dost odvahy neměli.
O čem že je řeč? O nápoji a jídlu v jednom, typickém indiánském nápoji zvaném různě nyhámánči nebo také číča podle toho, kde se zrovna vyrábí. H+Z na něj poprvé narazili u „lovců lebek“, ekvádorských Šuárů (Chívarů). Jako jeden z mála indiánských kmenů vůbec, nebyli Šuárové zasaženi metlou alkoholu, kterou s sebou do Ameriky přivezli kolonizátoři. Vyráběli si svůj vlastní.
Postup výroby onoho nápoje je vždy stejný a velmi jednoduchý. V případě šuárů jsou to dvě věci, a sice juka a žena. Juka, nikoli ta rostlina, která zdobí nejeden byt a zahradu, ale správně botanicky maniok jedlý (někdy též yuca nebo cassava), se řádně povaří. Rozvařenou dřeň pak ženy důkladně rozžvýkají a se směsí slin vyplivnou zpět do misky. Teprve sliny (Ženské sliny, pozor!) totiž zaručí správnou fermentaci. Kalná nažloutlá tekutina s vůní po kyselých okurkách a zkysaných bramborách se pak nechá jeden den kvasit. Výsledkem je mírně alkoholický nápoj, který pijí muži, ženy i děti. Nechá-li se kvasit dní několik, vznikne nápoj zvaný šiki. Obsah alkoholu má vyšší a pije se jen při zvláštních příležitostech.
Odmítnout nabízené nyhámánči je vyloženě projev nevychovanosti. H+Z měli to štěstí, že jejich místní průvodce Manuel si v nepříjemné situaci věděl pohotově rady. „Nejsou zvyklí pít nápoje s duchem,“ řekl tehdy hostiteli Ambúšovi. „Proto jsou také velcí, mnohem vyšší než ty a tvoji synové!“ Těžko říct, zda pití zkvašeného a rozžvýkaného manioku může mít vliv na růst, nicméně situace byla vážná a nedůvěřiví Evropané zachráněni.
Na následujícím videu České televize je opravdu zajímavá reportáž z míst, kde H+Z byli před více než padesáti lety. Reportérka nápoj ochutná a Miroslav Zikmund na ní od té doby pohlíží jako na skutečnou hrdinku (minuta 50:37). Změnilo se od té doby snad vše. Jen tradiční příprava ne!
Co vy, šli byste do toho? A jen mimochodem, ten o plivátku znáte 😊?