Svatba za všechny peníze
Od malička jsem byla vedená k rovnoprávnosti. Ačkoli se nepovažuji za feministku, dodnes mě uráží, že v některých částech světa je žena stále něco podřadného. Ruku na srdce pánové, co (nebo jak) byste si bez nás počali? Mířím do Indie.
Do osmnáctého století se v Indii novorozeňátka – holčičky zabíjela. Narodit se jako žena byl trest za hříchy minulého života. Nyní jsou k dispozici modernější metody. Ženy se raději vůbec nenarodí. Ještě v roce 2011 připadalo devět set čtyřicet děvčátek na tisíc chlapců. Dodnes platí, že dívky nemají takovou péči (ať lékařskou nebo vzdělávací) a možnosti jako chlapci. Indická vláda se to snaží pomocí různých osvětových kampaní změnit, ale co naplat. Tradice je tradice.
Žena kráčí za mužem a toto postavení je pro indickou společnost typické. Nejprve je žena podřízená svému otci, poté manželovi a ovdoví-li, pak synovi... | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund 
A že to není historická záležitost, je patrné i z tohoto obrázku! | http://www.indiatimes.com
Ve své knize Světadíl pod Himálajem H+Z uvádějí jako příklad zprávičku z místních novin Indian Express: „Středa, 15. srpna. Džódhpur, stát Rádžastán. Rával, šestadvacetiletý občan z vesnice Padív, usekl své ženě nos. Provinila se tím, že porodila holčičku…“ Patrně se lekl, že skončí jako žebrák. Kdysi jeden sociolog sestavil žebříček, jehož pomocí definoval proč je na indického rolníka uvaleno břemeno trvalé zadluženosti. Na prvním místě to jsou sucha, na druhém svatby a na třetím povodně.
Proč svatby? V Indii byla silně zakořeněná tradice věna. Věno bylo poskytováno rodinou nevěsty rodině a příbuzným ženicha, jako cena za starost o jejich dceru do konce života. Věno jako takové bývalo a dosud je také příčinou úmrtí žen (dowry deaths). Zákon z roku 1961 stanoví, že požadování věna nebo jeho přijmutí je trestné. Přesto do současné doby umírá z tohoto důvodu v Indii kolem osmi tisíc žen ročně (a to nezahrnuje počet vynucených potratů). Většinou proto, že nedokáží snést týrání manžela a jeho příbuzných s cílem zvýšit platbu za věno. Navíc žena se svatbou stává majetkem muže a přísluší jí tedy i starost o blaho jeho rodičů.
To, že věno není pouhý mýtus a vzdálená minulost dokazuje například následující video (v angličtině). Jedna z nevěst dokonce byla provdána za fotku a svého muže viděla až po několika měsících...
Pokřivené vzájemné vztahy se nevyhýbaly ani vzdělaným mužům a ženám. Jako další příklad lze uvést mezikastovní sňatky. Ještě v době návštěvy H+Z si jim postěžovala vystudovaná novinářka z podkasty „nájar“. Její muž byl z podkasty „nambijárů“ (druhé nejvyšší), vystudovaný sociolog. Vlastní děti nikdy nepochoval, a když se k němu rozběhl jeho tříletý syn a objal ho, dítě odstrčil a šel se vykoupat… Zákon je zákon, ale zůstává na papíře.
Množství všelijakých nevládních a mezinárodních organizací, které se snaží situaci změnit (viz např. zde nebo zde) je obrovské, takže je zřejmé, že se nejedná jen o mýtus z historie. Stačí si do vyhledávače zadat heslo „dívka; Indie“ a nestačíte se divit. Suma sumárum, je to možné drsné tvrzení, ale postavení ženy v Indii je asi jedno z nejhorších vůbec.
P.S.: Zabrousila jsem i na indické seznamky. V kategorii „žena hledá muže“, je drtivá většina profilů vytvořená buď rodičem nebo sourozencem, zatímco v kategorii „muž hledá ženu“ tím, kdo hledá! Nevěříte? Koukněte třeba sem!
