CHCEŠ ZÁVODIT NEBO ZEMŘÍT? VYBER SI!
Závod 1000 Miles Adventure už má vítěze, mnoho závodníků je ještě na trase.
O startu legendárního extrémního závodu napříč slovenskými a českými horami jsme psali před čtrnácti dny. Za tu dobu dojelo bez jakékoli podpory do cíle už přes padesát závodníků. První byl 10. července Jiří Kašpar –
1 619 kilometrů ujel za 7 dní, 20 hodin a 51 minut.
S Jirkou jsme si povídali před jeho odjezdem domů. Seděli jsme za stolem v kuchyni chalupy Pepíka Dušáka a Jirka povídal a psal vzkaz do jeho pamětní knihy. Byl odpočatý, usměvavý a samý vtípek. Nebylo na něm znát, že osm dnů skoro nespal a na kole ujel 1000 mil. V cíli prohlásil: „Až budete pořádat další závod, tak se mnou určitě nepočítejte!“ Uplynulo více jak 24 hodin, ve kterých Jirka dokázal spořádat několik obědů a večeří, obrovský zmrzlinový pohár a konečně se vyspal v posteli. První otázka se proto nabízí sama:
Jirko, změnil jsi svůj názor na účast v příštím ročníku?
Názor jsem zatím nezměnil, protože odpočinek a regenerace bude pravděpodobně trvat minimálně ještě další měsíc. Po takto dlouhých závodech je to přirozené. Tělo vydalo mnoho energie a já to teď budu muset splácet. Takže, organizátoři se mnou zatím počítat nemohou. Ale přestože jsem to prohlásil, tak dodávám, nikdy neříkej nikdy. Každopádně závod to byl úžasný, ale hrozně těžký.
Pro takový extrémní výkon je velmi důležité kolo. Měl jsi ho nějak speciálně upravené?
Jel jsem na celoodpruženém kole a myslím si, že kolo musí být „vychytané“ v bodech, kde se ho tělo dotýká. To znamená řídítka, ergonomické gripy, pedály a mít tretry, které jsou pohodlné a samozřejmě klíčové je sedlo.
NÁHRADNÍ JSEM MĚL JEN TRIČKO NA SPANÍ
Máme celkem jasno v tom, jak jsi měl připravené kolo, ale co oblečení? Jak dlouho jsi vybíral to, co budeš mít oblečeno a co povezeš s sebou?
Ladil jsem to v podstatě celý rok a každá volná myšlenka směřovala k tomu, co a jak můžu vylepšit a připravit. Co se týká oblečení, tak jsem si nevezl nic náhradního. Měl jsem pouze to, co jsem měl na sobě. Plus vestu, větrovku, pláštěnku, abych to všechno mohl vrstvit při horším počasí. Náhradní jsem měl jenom jedno suché tričko na spaní, ale ne pokaždé jsem to využil, protože jsem často vlezl do spacáku v tom, co jsem měl na sobě, jenom jsem si sundal tretry.
Oblečení jsi měl vyzkoušené dopředu. Zkoušel jsi i různé varianty toho, co budeš jíst?
Mám zajímavou strategii, protože já jsem tak 60% makrobiotik, nicméně energetické krytí jsem měl třeba ze sádla, které jsem si mazal na chleba. Tím jsem doháněl tu obrovskou ztrátu energie, kterou jsem za den vydal. Za 20 hodin šlapání na kole, to je zhruba 40 tisíc kilojoulů.
JSEM ZÁVODNÍK, MÁSLO JÍM JAKO TATRANKU
Dívali jsme se na video, ve kterých je vidět, jak si ukusuješ přímo z kostky másla. To také nějak souvisí s tím, jak se stravuješ na závodech?
Máslo mi chutná a jeho přirozená chuť mi byla vždycky příjemná, navíc je v něm obrovské množství energie. To, že máslo jím v podstatě jako tatranku, vyplynulo z toho, že jsem jel závod a já jsem závodník. A mazat to na chleba je ztráta času.
S jídlem souvisí i pitný režim. Včera jsi v hospodě říkal, že sis nedal ani jednou pivo. Proč, nechutná ti?
Závod jsem si rozjel v energetických nápojích a nealkoholickém pivu, ale to není dlouhodobě udržitelné, takže jsem to později ladil třeba kefírem nebo jsem vypil i 1,5 litru jogurtového mléka, které mě krásně schladilo a uklidnilo zažívání.
Jak moc dopředu jsi plánoval spánek a kolik hodin denně jsi spal?
Alfou omegou je to, jak dlouho vydržíš nespat a to tě posunuje ve výsledcích dopředu. Sám za sebe si myslím, že minimální udržitelná hranice jsou tři až čtyři hodiny, aby člověk mohl dlouhodobě takto fungovat. Úplný extrém je, když jedeš úplně bez spánku, což je ovšem záležitost jen jedné noci. Já jsem to třeba uskutečnil až nakonec, když jsem utáhl 320 kilometrů v kuse! Ale je to velké riziko, protože tělo může být nevyzpytatelné a mohou přijít mikrospánky a pak je hodně těžké se udržet na kole.
BYL TO BOJ NA 160 KILOMETRŮ S OTAZNÍKEM
Měl jsi dopředu připravený itinerář a místo, kde budeš nakupovat, jíst a spát?
Ano, měl jsem to připraveno a na jistotu jsem jel první tři dny. Zákazy průjezdu slovenskými horami naznačovaly, kam až je možné dojet a kam určitě možné dojet není. První dny jsem skutečně držel podle plánu. Na třetí den, 200 kilometrů dlouhý úsek s převýšením téměř 6000 metrů, jsem měl rezervu na průjezd jenom 11 minut. Strategie se odvíjela právě podle toho. Od rána jsem jel úplně naplno, měl jsem minimum zastávek a chtěl jsem to zvládnout a projet. Přijel jsem s dvouhodinovou rezervou, ale v posledním úseku prorazil plášť na zadním kole. Musel jsem to spravovat a nakonec jsem vyjel jenom se 30 minutami rezervy.
Závod máš úspěšně za sebou. Co Ti dalo nejvíce zabrat, jaké se Ti vybaví momenty?
Nádherné jsou všechny skvělé zážitky, které mám v hlavě. Kdybych dostal otázku: „Který ten zážitek byl nejemotivnější?“ Tak já opravdu nevím, co bych odpověděl. To je, jako kdybyste vyfotili milion fotek a měli říct, která je nejpěknější. Ale určitě vyzvednu slovenské hory a přejezd přes Velkou Križnou. Nejhorší zážitek byl pro mě zdravotní handicap, který mě postihl na krční páteři, kdy jsem nemohl udržet hlavu v předklonu. Byl to boj na 160 kilometrů s otazníkem, jestli jsem vůbec schopen v tomto stavu dojet, přestože jsem měl relativně vysoký náskok.
VYDRŽTE A DOTÁHNĚTE ZÁVOD DO KONCE
Když jsi přijel, tak jsi mimo jiné také řekl: „Chceš závodit nebo zemřít? Vyber si!“ Kdy si vymyslel tento citát?
Tak to si ani nepamatuji, že jsem něco takového řekl. Já si totiž nepamatuji ani posledních 100 kilometrů. To už nebyla cyklistika pro radost, to už jsem jen chtěl dokončit závod. Tady ve Skalné jsem se orientoval těžce i podle GPS. Když jsem projel cílem, byl jsem strašně rád a padl jsem jak „podťatej“.
Jsi připraven na odjezd domů, ale další závodníci mají před sebou ještě hodně kilometrů, než dojedou do cíle. Co bys jim vzkázal?
Moc jim držím palce a přeji, aby dokázali udržet svou vůli a závod dotáhli až do konce. Stojí za to, přijet mezi partu lidí, která na ně, tady v cíli čeká. Všichni organizátoři kolem Jendy Kopky jsou úžasní lidé a mohou potvrdit, že kdykoliv jsem přijel na kontrolní bod, tak se mi nechtělo odjet, přestože jsem byl závodník s hodně vysokými ambicemi. Tak každou minutu, kterou jsem vybojoval, tak jsem tam s radostí nechal.
Jirko, děkuji za rozhovor. Přeji Ti šťastnou cestu domů a rychlou regeneraci, ale mám ještě poslední otázku: Kdy sedneš zase na kolo?
Tak plánuju, že letos to určitě nebude. Děkuji za rozhovor a zase někdy na shledanou.
Závod ještě pokračuje. V "přímém přenosu" prostřednictvím SMS zpráv, které zasílají závodníci, ho můžete sledovat na www.1000miles.cz.
