Věčný oheň
Co se vám vybaví, když se řekne „věčný oheň“? Někomu možná povídka, mně třeba oheň olympijský. Když to zadáte jako heslo do vyhledávače, rozhodně se to ale nespojí s tajemným názvem Baba Gurgur a právě zde plápolá už více jak dva a půl tisíce let.
Ale popořádku. Baba znamená v kurdštině „otec“ a gurgur „oheň“. Místo dvakrát pohostinné to tedy není, ale i o takových jsme již psali (viz např. náš článek Je třeba sfouknout svíčku) a k návštěvě rozhodně nevybízí. Přesto je H+Z navštívili, protože je zajímavé a nebývá opuštěné. Váže se k němu řada pověr, ženy před porodem sem chodí, když si přejí narození chlapečka. Kurdové si sem kdysi chodili vařit čaj a ohřívat maso.
Nejedná se o žádný zázrak. Tamější poušť se nachází na obrovských ložiscích ropy (do roku 1948 považovaných za největší na světě), která jsou navíc velmi bohatá na plyn. Obsahuje ho tolik, že k jejímu čerpání nebyla potřeba čerpadel a v počátcích dokonce tryskala na povrch pod tlakem několika desítek atmosfér.
Za celou dobu, co zde ohně plápolají, zde plamínky pohasly jen jednou, a ne samy od sebe. Na trvalo uhasit je totiž nedokáže ani déšť ani sníh. Na vině byl jak jinak než člověk. 14. října 1927 totiž nedaleko od ohňového pole vytryskla z jednoho vrtu na povrch nafta takovou silou, že se jí nedařilo zastavit více jak týden. Unikající plyn způsobil zamoření celého okolí a nikdo v okruhu několika kilometrů si nedovolil škrtnout sirkou. Věčné plamínky hasila armáda dobrovolných hasičů pomocí jílu a písku. Po celých deset dní unikaly tisíce tun ropy, která se navíc blížila korytem širokým třicet metrů k Tigridu. Tisíce vesničanů budovaly umělé studny a hráze, aby ropa nezpůsobila ekologickou katastrofu s nedozírnými následky pro celou zemi.
Zajímavostí je, že provozovatelem tamějších vrtů byla společnost Iraq Petroleum Company. Konsorcium čtyř zahraničních firem (holandské, britské, francouzské a americké), každá s podílem rovným 23,75%. Vynásobíte-li všechny podíly čtyřmi, vyjde vám 95%. Zbylých pět přináleželo šedé eminenci, která celý podnik dohodla. Calouste Sarkis Gulbenkian. Brit arménského původu, kterého jeho diplomatické schopnosti katapultovaly mezi nejbohatší finančníky světa. Jeho bohatství dosahovalo v padesátých letech minulého století astronomických sto padesáti milionů liber sterlingů. Ale nic nemá věčné trvání. V roce 1972 irácká vláda celý podnik znárodnila…
