Peruánské sci-fi

28. 7. 2017 – Peru, Amerika

Hanzelka a Zikmund

Mám ráda záhady a sci-fi. A překvapuje mě, jak často se za nimi nemusím pachtit až za hranici naší galaxie nebo daleké budoucnosti. Stačí výlet na peruánské pobřeží a do minulosti a tep se zrychlí nejednomu vědci a záhodologovi. Některé tamější nálezy budí stále tolik otázek a odpovědi na ně jsou v nedohlednu.

Původně mě zaujala kapitolka o písečných lyžařích, které H+Z zmiňují v knížce Přes Kordillery. Píšou, že ačkoli se Peru chlubí mnoha vrcholky, které jsou zasněžené po celý rok, lyžaře můžete potkat maximálně na pobřežních písečných dunách. Ani teď po tolika letech se na tom nic nezměnilo. Prostě lyžovat v pěti tisících a pod sebou mít stometrové srázy se jednoduše vymyká slovu sport a spíše se rovná hazardu. Nedalo mi to. Zkusila jsem si najít peruánská lyžařská střediska nyní po sedmdesáti letech. Jedno je. Nabízí celý jeden km sjezdovek a převýšení osm set metrů, takže vlastně…

Z toho článek nebude, a tak jsem četla dál. Ne, že by o peruánském pobřeží H+Z přímo napsali, že je nezajímavé, jednotvárné tedy je. Po ujetí pár kilometrů si člověk může udělat dost jasný obrázek o tom, jak bude vypadat zbylých tři tisíce kilometrů. No vážně si to zkuste. Zapíchněte prstem kamkoli po Panamerican Highway a schválně, jestli najdete něco jiného. Ok, jsou tam sem tam města, tam kde se do moře vlévá řeka, kterou Andy milostivě pustí dolů, ale jinak je to poušť. Strašidelná poušť. Skalnaté břehy omývané oceánem s chladným Humboldtovým proudem, písek a hory (o nevlídnosti zdejšího pobřežního klimatu jsme psali tady – Chlapeček a holčička).

Přesto přese všechno, bylo zdejší pobřeží domovem kultur, které svého vrcholu dospěly dávno před tím, než vzkvetlo římské impérium. Existují důkazy o osídlení zdejší oblasti již před deseti tisíci lety. Starobylá města byla domovem kultur, jež vznikaly nezávisle na sobě, oddělené horskými masivy, pouští a věky. Jednotlivá území sjednotili až v patnáctém století Inkové. Neničili, nepotlačovali, ale rozvíjeli. Pak přišel Španěl a rozvoji byl konec (o tom pro změnu zde – Podvod s Pizzarem).

Peruánské vykopávky jsou relativně mladé. První objevy se datují až do dvacátých let minulého století. Žádná z tamějších kultur nepoužívala písmo nebo alespoň ne v takové podobě, aby o něm mohlo být tak smýšleno. Výsledkem je, že mnoho objevů zůstává nepojmenováno, není znám jejich pravý účel. Tak třeba Paracaské lebky. Google po zadání tohoto hesla vyjede fantastické množství odkazů, které má jediný společný jmenovatel. Mimozemské civilizace. Obyvatelé z oblasti Paracas měli lebky uměle prodloužené. Ale proč, jaký to mělo smysl a hlavně, jak to dokázali?

Zůstaneme na poloostrově Paracas. Vědci jsou fascinováni objevy hromadných hrobů. Našly se zde mumie „fardos“. Mrtvoly lidí, kteří byli pohřbeni v podivném skrčeném stavu, zabalené do dvacetimetrových pásů tkaniny a uchované konzervací nejjednodušší, tedy uzením. Poblíž velké množství zbraní, obleků, ozdob, nástrojů a kůží. Zemřeli dobrovolně? Byly to obětiny? Řada z nich měla na hlavách známky trepanace, tedy umělé otvory v lebce, některé vyplněné zlatými destičkami. Někteří jedinci prokazatelně operaci přežili a žili ještě dlouho potom, protože zlato obrůstalo kostí. Jak byli schopni provést takové operace jen s nožem a dlátem z pazourku…?

V Národním archeologickém muzeu v Limě jsou k vidění keramické nádoby, obleky, koberce. Vše dokonale barevné, zachovalé, propracované do nejmenších detailů, včetně třeba špíny za nehty. Umění bylo součástí běžného života a nikoli rozmar několika vyvolených. Jak je možné, že nádobí zachovalo tvar, barvu a lesk i po tisíce let? Ano, lesklé je proto, že bylo napuštěno výluhem z kaktusu, ale trvanlivost přírodního barviva je dosud záhadou.

A konečně tajemné obrazce v oblasti Nazco – Pampa de Ingenio. Dlouho o nich nikdo nevěděl. Až když začala létat letadla, nejsou patrné ze země. Největší má rozlohu fotbalového hřiště. Ví se, proč překonaly věky. Vznikly odkrytím horní světlé vrstvy a uchované jsou, neboť je pokrývá tenká vrstva pouštního laku – oxid manganu. Některé tvary mají podobu zvířat, jiné jsou čistě geometrické. K čemu sloužily? Jako rampa pro přistávání mimozemských modulů, kalendář, pozvánka pro návrat bohů nebo gigantické bludiště? Mohli se Nazcové vznést do vzduchu, aby své dílo vůbec spatřili?