Pocta tchánovi
Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Mockrát jsem dala tomuto přísloví za pravdu. Nesčetněkrát se jeho uvedení do praxe vyplatilo i H+Z.
Tentokrát na zastávce v Jihoafrické republice, konkrétně v její jihovýchodní části, kdysi nazývané Transkei, domov národa Xhosa. Historie této oblasti vydá na vlastní článek, takže o tom třeba jindy. Neocenitelným průvodcem jim zde byl trader Tomeš (o finesách xhoské výslovnosti jsme psali ve článku Bílí muži neumějí mlaskat). Bývalý učitel, který se v Podkrkonoší trápil s tuberou, a tak mu nezbývalo než odjet někam, kde bylo sucho. To Transkei splňuje dokonale dodnes.
Dlouhý čas, který pan Tomeš v Africe strávil se nutně odrazil i jeho vnímání času. „Vloni jsem byl na veletrhu v Praze a žena tam zůstala do teď. Vrátí se tak dva měsíce, však ji poznáte.“ Jaké to muselo být zklamání, když mu H+Z jemně oznámili, že sotva za tři týdny jim odplouvá loď do Ameriky! Ovšem ani čas měřený na minuty a hodiny jim nezabránil ve studiu nesmírně bohatého a logického jazyka, který se dál a dál rozvíjel. Bývalý kantor se rád zhostil nového úkolu.
Pro jednu věc existuje v jazyce Xhosa několik různých výrazů, které se volí přesně podle toho, co má být vyjádřeno. Chce-li například Kafr (starší označení národa Xhosa, který byl užíván v době H+Z) říci, že ho bolí hlava, řekne „mám hlavu“. Dokud ho nebolí, tak vlastně o ní neví… Další zajímavostí, která se místy dodržuje dodnes je hlonipha. Když se žena vdá, stane se právoplatným členem nové rodiny, až když jí nový tchán dovolí napít se mléka ve své domácnosti. Po celý následující život má však zakázáno používat slabiku, kterou začíná tchánovo jméno. Vznikají tak nová a nová slova, která následně převezme celý rod a okolí. Provinila-li se žena použitím zakázané slabiky, musel její otec zaplatit pokutu. Nejčastěji jednu kozu!
Neméně zajímavá jsou xhoská rodová jména. Do traderské stanice pana Tomše chodila Datini, v překladu „co jsem řekla“. Vysvětlení je nasnadě. Narodila se jako sedmé dítě. Její otec ženě nevěřil, že by se po šesti chlapcích mohla narodit holčička. Jiná dívka se jmenovala Khabitisia – ta, co kope misky. Tak dlouho chodila zpříma, až si pokaždé ukopla palec o mísu s kukuřicí. Evropská jména byla pro Xhosany natolik nezapamatovatelná, že se každému příchozímu dostalo přezdívky. Trader Tomeš tak byl „Zlatý zub“, jeho soused „lysá hlava“ a další „shrbený“, jiný Evropan z okolí Mendu „bradavice“ a jeho temperamentní žena „zlobivá“.
Xhoská jména prostě mají příběh a své logické vysvětlení. Mimochodem, jednoho příslušníka tohoto národa zná celý svět: Nelson Mandela. Ten měl jmen dokonce šest. Nejznámější je „Rolihlahla“. Doslovný překlad zní „ten, co tahá větev“, ovšem hovorově „potížista“. Jméno „Nelson“ dala Mandelovi učitelka, která svým žákům dávala evropská jména. „Madiba“ je jméno po klanovém náčelníku a pro každého Xhosana je to obrovská čest. „Tata“ znamená „otec“, asi něco jako náš „tatíček národa“. „Khulu“ je „velký“. Poslední je „Dalibhunga“, tohoto jména se mu dostalo po tradičním obřadu mužství (obřízce) a jeho význam je „zakladatel rady“.
