Nejen duševní hygiena

6. 10. 2017 – Indie, Asie

Hanzelka a Zikmund

Věděli jste, že pro některá učení je sůl přímo nenahraditelná? V době, kdy dennodenně slyším, že je to bílá smrt, mne to náramně potěšilo!

Během svých cest H+Z kolikrát neváhali vzdát se trocha vlastního pohodlí s cílem vidět něco, co jinde nelze. Nejinak tomu bylo v indickém Dillí. Mnozí cizinci pobývající tam delší čas tehdy neměli ani ponětí o tom, co se dělo každou neděli na louce v samém centru města. Nikoli však přes den, ale nad ránem ještě před rozbřeskem. Hádám, že H+Z se o tom tenkrát dověděli od některého ze svých místních průvodců.

Ve čtyři hodiny ráno se proto vydali na prostranství na dohled indického ministerstva zahraničí. Ačkoli tou dobou bylo v ulicích Nového Dillí možné spatřit maximálně metaře nebo káru s buvolím potahem, za Indickou branou se to hemžilo příchozími se srolovanými rohožemi pod paží. Těžko říci, proč si za místo setkání jogíni vybrali právě tuto oblast. Možná bylo na vině velkorysé britské plánování. Centrem se vine třída Rajpath, na jejímž západním konci jsou vládní budovy a na východním se tyčí Indická brána jako pocta vojákům indické armády padlým v první světové válce. Celá oblast je přímo prošpikována parkovou zelení a hvězdicovitými náměstími (krásně je to vidět např. zde), ale hlavně se tam již tehdy tu a tam objevil veřejný záchodek, a to byl a je luxus nejen na indické poměry téměř nevídaný.

Následující video je dokumentem o Indické bráně. 

Samotnému jogínskému cvičení předcházel rituál čištění solí. Třebaže byla chladná prosincová noc, příchozí se svlékali do spodního prádla, případně byli oděni jen v košili. Mnoho z nich posedávalo před vchodem do podzemí na bobku, v ruce třímajíce hrnec nebo sklenici se slanou vodou. Jedni ji do sebe lili vřelou, další si proplachovali nosy. Bylo slyšet pofrkávání a troubení, někteří pak bez ostychu u keříků ulevovali trávicímu traktu prstem v krku. Jiní stíhali odběhnout pod zem.

Teprve potom bylo tělo očištěno a připraveno věnovat se důležitým úkolům jakým je cvičení jógy. S přicházejícím ránem se park vylidnil až na posledního cvičence, který se rituálu proplachování nosu věnoval ještě s prvními slunečními paprsky. „Během osmdesáti dní jsem si vyléčil cukrovku. Z devadesáti procent jsem již zdráv, zbývá mi překonat posledních deset. Chce to pevnou vůli a vytrvalost. A jak, ptáte se? Horkou slanou vodou, dávením, proplachováním žaludku a cvičením…“ Sbalil svá fidlátka, nasedl na kolo a odjel. A pak že je sůl bílá smrt.

Mimochodem našla jsem článek (viz zde), který oslavně světu sděluje, že na mapách v Googlu již je možné objevit i zakreslení veřejných toalet v Dillí. Má jich tam být přes tři sta. Některé obrázky záchodků opravdu referují zejména ke slovu veřejný, ale z vlastní zkušenosti v neevropské destinaci vím, že mohou v životě člověka nastat situace, kdy je mu to úplně jedno!