Smrtonosná kamna

10. 11. 2017 – Indie, Asie
Hanzelka a Zikmund
Hanzelka a Zikmund

Jsem docela zvědavá, zda zítřejší Svatomartinské víno otevřeme s příjezdem bílého koně či nikoli. Každopádně zima nezadržitelně klepe na dveře, a to s sebou přináší i jisté nepříjemnosti, jako třeba v mém případě permanentně zmrzlé ruce. Možná by se mi hodil kašmírský vynález.

Žijeme v moderní době, a tak se není možné divit, že na trhu jsou k běžně k dostání třeba vyhřívané rukavice, boty na baterie, elektrická prostěradla, dečky… Existuje řada různých ohřívátek, která jsou dokonce recyklovatelná, například vyvařením. Ale většina má svůj společný jmenovatel. Buď jejich pořízení nebo provoz je drahý. Proto na to v zemi pod Himálajem šli jinak.

Od chvíle, kdy se dítě udrží na nohou, má své „kángrí“. Malá přenosná kamínka, která lze snadno ukrýt pod vrchní oděv nebo v noci pod přikrývku. Zdejší lidé se patrně již rodí s podmíněným reflexem, díky kterému i v polospánku přenáší topítko na druhou stranu. Ovšem selže-li reflex, nastane požár. Pak většinou shoří nejen lůžko, ale celý dům a někdy i celá obec. Hasit není čím…

Jeden málem způsobili i H+Z. V knize Světadíl pod Himálajem zaníceně popisují, jak byli hosty Muhammada Šáha. Povoláním řezbář se jim chtěl odvděčit za to, že si vybrali právě jeho dílnu k filmování, a proto je pozval na večeři. Usazeni na polštářích čekali v místnůstce, kam táhlo jednak nezaskleným okénkem a jednak škvírami v dřevěném stropě. Zabaleni v kožešinách od hlavy až k patě byli vděčni za kamínka v klíně.

Slušnost nedovolila se hostitele zeptat, co bude s večeří. Ve třetí hodině čekání se jim dostalo vysvětlení. Muhammadův synek se přiřítil s vypůjčenými příbory alespoň pro dva vzácné hosty z Československa… Chvíli trapného mlčení ukončil návrh, že by snad rukama mohli jíst všichni. Hostina, kde byla samá kašmírská jídla málem skončila tragédií. Právě když se Jiří Hanzelka snažil uhníst z rýže kuličku a namočit si jí do omáčky, předklonil se příliš a řeřavé uhlíky si téměř vyklopil na paty. „Nesmíte se tolik předklánět nad talíř! Podívejte, i mně se sype z rukou…“

Požár však není jediné nebezpečí, které od používání kamínek hrozí. Už v roce 1881 bylo popsáno onemocnění jehož současný název zní kángrí rakovina. Jde o druh rakoviny kůže v oblasti břicha a stehen, tedy částí, kde se hliněný hrnec přímo dotýká pokožky. Trochu paradoxně se tedy Kašmířané mohou chlubit nejen svou národní památkou „kángrí“, ale také svou národní nemocí…

Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Poděl se o svůj názor

Související články