Kde udělali soudruzi chybu?
Já vím, že se opakuji, ale můj obdiv k H+Z je nezměrný. Vždyť si to vezměte. Žádná GPS, žádná vychytaná auta nebo telefony s kamerami. A co teprve oblečení! Umíte si vůbec představit výšlap do hor bez pohorek s nepromokavou membránou?
První několika týdenní přestávka byla plánovaná v Albánii. Země se totiž mohla pochlubit jak vysokými horami, tak mořem, špatnými i dobrými silnicemi, zajímavým folklórem, ale hlavně relativní blízkostí. Cíl byl jasný. Otestovat vozy, technické vybavení a výzbroj co to jde. Pravidelné letecké spojení zajistilo, cokoli by bylo třeba doplnit nebo vyměnit. Málo se ví, že H+Z později párkrát zalitovali, že to po albánských zkouškách nevzdali. Jejich speciální Tatry byly natolik poruchové, že další cesta bez přítomnosti automechanika jednoduše nebyla možná, navíc ten, který s nimi opustil Prahu se musel později z Indie vrátit. Neustálé problémy s vozy ho stály psychické zdraví.
Domovem se jim na čas stalo Ohridské (Pogradecké jezero). H+Z zastávku uvítali i z jiného důvodu. Albánci vyznávají především islám. Vepřové by proto pohledal. Pár týdnů v zemi jim stačilo, aby se důkladně seznámili s tamější gastronomií. Albánské národní jídlo je „të skarës“ na rožni, nejčastěji skopové. Hovězího nebo telecího poskrovnu. Ne že by ohrnovali nos nad jehněčím nebo kůzlečím, umí to být náramná dobrota (i když jak pro koho). Ovšem pečeně politá beraním lojem…
Úplně si umím představit tu hrůzu. Po jednom úmorném dni, který strávili v horách a na rozbitých cestách, zajásali, když jim v Leskoviku nabídli, že usmaží kuře. První se vzpamatoval tehdejší lékař výpravy Robert, který se obrátil na místního průvodce s dotazem, jak je možné, že lojem zkazí drůbež, polévku i rybu. Nási správně pochopil, že odpověď je otázkou národní cti. „Vždyť by pak pokrm neměl žádnou chuť, žádné aroma! I já si u vás musel zvykat na švestkové knedlíky. Trvalo mi to rok, než jsem si zvykl…“ Přestávka v dennodenním cestování proto měla výhodu domácí kuchyně, o kterou se vedle svých medicínských povinností staral právě Robert.
Tábořiště u jezera | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund 
Raději do smrti loupat brambory, než mít každý den beraní lůj | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Prvního testu se dočkaly i nepromokavé spacáky. Dobrovolníci uléhají s prvními kapkami deště. „Přehoďte si přes sebe stanovou plachtu!“ radí chytráci z útrob vozů. Kdepak. Zkouška je zkouška. Osazenstvo vozů nespí a dohaduje se, jak dlouho to „králíci“ vydrží. Čtyři hodiny. Látka vskutku nepromokavá byla, ovšem zipy ne… Že by další chyba, soudruzi?
