Politické zmatky
Když jsem pročítala kapitoly věnované Libanonu, napadlo mne, jak by asi vypadala povolební jednání tady u nás, kdyby se jednotlivá křesla musela rozdělovat ještě s ohledem na náboženská vyznání…
Bejrút byl dlouhá léta považován za Paříž Blízkého východu, H+Z označili Libanon za jeho Švýcarsko. Toto označení rozhodně v té době platilo. Občanská válka trvající od roku 1975 do 1990 však nepřinesla nikomu kýžené vítězství, ale jen oběti, škody a všeobecné vyčerpání. Před ní a vlastně i po ní v tu jakési symbióze žijí lidé opravdu odlišných vyznání. Vzájemná dohoda stanoví, že prezidentem je maronita (křesťan), předsedou vlády sunnita, předseda parlamentu šíita. Jediný, kdo dohodu neuznává, je Hizballáh…
V knize Obrácený půlměsíc popisují s podivením politickou situaci. Dne 29.8.1959 se Libanon stal zemí s nejmenším počtem ministrů. Celou vládu tenkrát tvořili čtyři členové, kteří měli mezi sebe rozdělené resorty. Například premiér byl zároveň ministrem pro hospodářství, finance, obranu a informace. Ministr zahraničí se delší dobu zdržoval v Paříži, údajně na léčení. Když tedy ministerský předseda odjel na zahájení zasedání Valné shromáždění OSN, zůstali v zemi pouze dva ministři, každý na sedmi křeslech. V poznámce pod čarou se pak píše, že za rok v červenci roku 1960 nastal opačný extrém. Prezident jmenoval nejpočetnější vládu v historii země, totiž osmnáctičlennou.
Nejen v politice jsou extrémy. Na jedné straně chudoba | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund 
Na druhé bohatství a moderno | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
V současné době má Libanon ministrů dvacet čtyři. Náboženské skupiny a politické strany se formovaly do třech bloků (Blok 8. března, Hnutí 14. března a centristé), z nichž každý má po osmi křeslech. O tom, že jednání mohou být velmi složitá svědčí nynější situace. Poslední volby se v Libanonu konaly v roce 2009. Ačkoli mandát libanonského poslance má trvat čtyři roky, ti současní sedí na svých křeslech již osmý rok. Volby v roce 2013 se neuskutečnily, neboť se politické strany nedohodly na znění volebního zákona. Proč si tedy neprodloužit mandát? Taky řešení…
Ještě zábavnější situace ovšem nastala v případě volby prezidenta. Vzpomínáte na pískot první dámy, během jedné z voleb u nás? Libanonský parlament volil nového prezidenta dva roky (2014 – 2016), a to celkem v čtyřiceti šesti kolech. Strany se prostě nedokázaly dohodnout na kandidátech. Tomu říkám výdrž. Novým prezidentem se nakonec stal vloni Michel Aoun.
Skončím pozitivně. Líbí se mi přirovnání, že Bejrút a vlastně celý Libanon je jako pták Fénix. Mnohokrát lehl popelem, aby se pak znovu probudil k životu. Nakonec se totiž libanonští představitelé vždycky dohodli.
