Bizarní předpis

29. 12. 2017

Hanzelka a Zikmund

Těžko říct, co vás napadne při pohledu na dnešní nadpis, ale jsem si jistá, že po přečtení článku, mi dáte za pravdu. Dnes zavítáme na tanzansko keňské hranice ke Kilimandžáru.

Původně jsem své dnešní zastavení s H+Z chtěla věnovat prvnímu Silvestru na jejich cestě. Jenže v knize ani zmínka. Pouze v deníku je noticka, že jej oslavili v československém klubu s přáteli v Limuru, a že tím uzavřeli dosud „nejplodnější rok svého života“. Nezbylo mi tedy než se spokojit s počátkem nového roku.

Přelom roku 1947 a dvě třetiny ledna 1948 trávili střídavě v keňském Limuru a Nairobi. Byli zavaleni prací, jednak dokončováním cestovních deníků, ale především s předváděcími jízdami. S těmi sklízeli jeden úspěch za druhým. Zde také padlo rozhodnutí o výstupu na Kilimandžáro (O tom ale jindy.). 

Nejkratší cesta k ikonické hoře vedla přes tanzanskou Arushu, kde bylo zapotřebí vyplnit nezbytné pohraniční formality. Po návratu zjistili, že z vozu zmizela poslední cenná věc, chromovaný odznak Východoafrického autoklubu. A navíc, defekt. Dlouhý hřebík zabodnutý z boku do pravé zadní pneumatiky, se kterým rozhodně nemohli přijet. „Správkárna je nedaleko“, dostalo se jim cenné rady od nevinně vypadajícího černocha, stojícího opodál. To bylo setkání s pořekadlem o hoře a Mohamedovi v praxi.

Sotva pár kilometrů za Arushou narazili na bílou ceduli s anglickými nápisy Tse-tse picking (sběr much tse-tse), deflying station (odmušovací stanice). Za cedulí domek a u něj strážce v uniformě se žlutým praporkem v ruce jedné a síťkou na motýly na dlouhé násadě v druhé. „Máš v autě mouchy?“ Tak začal absurdní rozhovor, ve kterém se svědomitý černoch snažil zabránit šíření spavé nemoci na úbočí Kilimandžára. „Nevezeme žádné mouchy!“ „V pořádku, můžete jet…“ Úcta ke všem, kteří zodpovědně vykonávají, byť sebeblbější nařízení, H+Z nedovolila pořídit snímek nebo jej umístit do knihy. Cestou do Marangy narazili ještě na několik odhmyzovacích stanic, u kterých pak stavěli právě z úcty před zákonem a odhodlanými zaměstnanci než z touhy po ochraně nebezpečí před mouchou tse-tse.

Spavá nemoc je v Africe stále problém, očkování neexistuje. Léčba je účinná dokud nemoc nepřejde do své neurologické fáze. Ta pak v lepším případě zpravidla zanechá trvalé následky. Na následujícím videu je vidět, jakým způsobem se parazit množí v těle hostitele.

Mimochodem s podobně podivným hygienickým opatřením se setkali ještě o dva a půl roku později na hranicích mezi Guatemalou a Mexikem. Ty Tatra překonala na korbě nákladního vozu. Na hranicích pak Chevrolet musel projet desinfekční nádrží…