Grizzlymu pod prackama
…ležel fotograf Petr Slavík – a docela si to užíval! O takové setkání a z něj plynoucí fotografie totiž dlouho usiloval.
Podzim roku 2013. Možná si vzpomenete, že v té době byly celé Spojené státy vlivem neshod mezi politiky v Kongresu ochromené. Byl takzvaný Government shutdown. Nastalo rozpočtové provizorium, státní firmy nesměly utrácet, měly omezený provoz, co šlo, bylo dokonce zavřené. Jako například Yelowstonský národní park. Brána byla zavřená a na ní cedule: Zavřeno! A před cedulí stál český fotograf Petr Slavík: „v pondělí nastaly potíže v Kongresu a v úterý už bylo všechno pozavírané. Říkal jsem si, že to bude za dva maximálně tři dny vyřešené. Bylo to téměř přesně na den mého odletu do Států. Nakonec jsem tam takhle chodil čtrnáct dní!“
Znáte úžasný film Jeana Jacquese Annauda z roku 1988 Medvědi (The Bear)? Je tam scéna, kdy lovec bere pod převisem vodu a najednou se proti němu zjeví veliký medvěd. Předvádí úžasné kreace, kterými ukazuje, že prostor a kraj ovládá on. (dejte si to tady, pokud chcete: https://www.youtube.com/watch?v=QDPOEse46Z8 ) A fotografii jakoby přesně z takové situace chtěl pořídit právě Petr Slavík.
„Takovou fotografii nepořídíte v divočině, koneckonců ani ve filmu to nebyla nečekaná situace – ve filmu tím chlupatým hercem byl medvěd Bart, který ale už zemřel na rakovinu. Hledal jsem „náhradníka“ a našel jej: jmenoval se Adam, byl z Montany, a s ním a s jeho trenérem Troyem Hydem, Jsem měl domluvené setkání.“
„Nejprve jsme se seznámili – trenér a já a pochopitelně i medvěd a já. Vypadalo to tak, že nás trenér skutečně vzájemně představil. Adam na mne pohlédl a jak víte, medvědi nemají lícní svaly, takže z jejich tváře nepoznáte emoce, nelze z grimas číst, jakou mají náladu. Trenér mi dal několik rad, řekl, že například nesmím dělat prudké pohyby a choval se naprosto přirozeně, protože tak silné a velké zvíře bez ohledu na to, jak je cvičené anebo není, má vlastní hlavu, vlastní úsudek a jakmile se rozhodne k akci, nikdo jej nezastaví.“
„Světlo nebylo úplně takové, jak bych chtěl, ale v podobné situaci fotíte, co to jde. Kdo kdy fotil anebo natáčel, zná ten pocit, kdy se na svět díváte přes objektiv a jak přemýšlíte nad kompozicí a expozicí, nejste myšlenkami přítomni v tom, co se děje – takže pořádně ani nevnímáte nebezpečí. Zanedlouho jsem byl Adamovi tak blízko, že mohl udělat, co by chtěl. Ale nestalo se mi nic.
Naopak. Troufám si říci, že pro tu chvíli jsme se vlastně skamarádili. Nakonec jsme poprosil trenéra, že bych chtěl mít i fotku jak spolu s medvědem Adamem kráčíme bok po boku krajinou. Tato fotografie se podařila, a je pro mne jednou z nejkrásnějších vzpomínek na fotografování zvířat.
Tato fotka je pro Petra tak významná, že ji dal i na obálku své nejnovější knihy Blízká setkání. Pokud máte rádi divokou přírodu a nádherné fotografie, vyrazte do knihkupectví anebo napište pěkný dopis ježíškovi
