Mám rád, když se věci přirozeně narodí
O spojování pohanství s vírou, o protikladech, o preperství, o indiánech kmene Navaho a hlavně Hlubockých kamenech, které se právě 17. 9. 2016 slavnostně předávaly veřejnosti do užívání za účasti autorů projektu: Jindřicha Soukala a Václava Cílka. Další den festivalu Voda moře oceány začínal nádherně!
„Správně bych měl doma ležet, ale místo toho jezdím po festivalech, tak jestli by nevadilo, sedneme si tady na kámen,” zahajuje Václav Cílek naše povídání dřív, než stihnu položit jakoukoli otázku. Sedáme si, kolem se pomalu spouští déšť a domlouváme se, že se budeme bavit, dokud nám to déšť dovolí. Dívám se kolem. Na hladinu rybníka, za kterým je při pěkném počasí vidět Kleť. Na masivní kamenné bloky i na betonové lavičky a grill. Jmenuje se to tu Hlubocké kameny. A před pár minutami pořadatelé festivalu Voda moře oceány společně se starostou a farářem celý projekt uvedli do života.
Přiznávám, že beton se mi s těmi kameny moc nespojuje…
Ale patří sem. Víte, když jsme to společně s Jindřichem Soukalem vymýšleli, chtěl jsem, aby toto místo nebylo jen o minulosti a tradicích, ale také o současnosti. A beton je hlavní stavební materiál současnosti, měl by tu být. Je tu několik faktorů, které k sobě patří. Důležitý je výhled na Kleť, je tady jihočeská ikona - rybník. Méte tu jing jangové věci jako v Japonsku - tvrdý kámen a proti němu vodu. Mají to i Indiáni na dýmkách, třeba Navahové mají na dýmkách míru horu a vodu. Chtěl jsem, aby toto místo působilo i trochu pohansky - proto ty vztyčené kameny, ale také jsem chtěl, aby u dnešního uvedení byl farář. Jde mi o spojování světů dohromady.
Jak jste vymysleli, že tu chcete vytvořit takové místo k setkávání lidí?
Příběh těchto kamenů je vlastně velmi, až zázračně jednoduchý. Jindra Soukal, který to vymyslel, mne požádal, abych vybral vhodné místo. Předpokládal jsem, že ho budeme hledat třeba tři dny, ale my jsme se během deseti minut shodli právě tady. Tak stejně jsem si myslel, že sem budeme muset svážet nějaké granulitové bloky z lomu, protože v tomto kraji není moc hezkých velkých kamenů, jsou tu spíš malé. Ale šel jsem na Babu a pod ní byly spadlé velké bloky, asi po jarním tání. Další jsem našel u silnice na Purkarec. Kameny by se moc přemísťovat neměly, ale tady se všechno tak organicky vyvíjelo, všechno se vlastně nabídlo samo - místo i kameny.
Rád říkám, že když člověk kráčí správným směrem, věci do sebe zapadají, sdílíte tento názor?
Ono když se jde správným směrem, tak je vždycky fáze určité překážky a bezradnosti, kdy musíte něco hledat a řešit, a pak od určitého momentu věci jdou samy. Ale myslím si, že když jdou věci jenom samy, že to je skoro jako od čerta.
Včera, když se tady hrál koncert na náměstí a všichni se společně bavili, tak jste se omluvil, že se musíte projít k vodě… máte pocit, že je toho klidu málo? Že je i málo míst, kde se lidé potkávají?
No, podívejte, když člověk žije v Praze anebo v jakémkoli městě nad padesát tisíc obyvatel, tak to už jsou blázince. A včera snad byly i skvrny na slunci, že na silnicích byly bouračky a zácpy… Zkrátka bylo mi líp například tady. Večer jsem si to tady procházel, dával kamenům názvy, zašel jsem si do vody, prošel se kolem kapřího kamene a měl jsem radost.
Několikrát jste byl v Americe u kmene Navahů. Přijde mi, že ti jsou hodně kotvení v minulosti, pletu se?
Navahové dodržují zvyky, které jsou typické například pro oblast Tibetu anebo střední Sibře, a opravdu to vypadá, že si to přinesli s sebou z doby před třinácti tisíci a možná i více lety, kdy žili v této části světa.
Jaká je současnost Navahů?
Problematická. Je jich hodně, hlásí se k nim dvě stě tisíc lidí a je to rozvrácený kmen, který hledá sám sebe. Mají k tomu takový systém národních buditelů, který jim pomáhá.
Co se od nich učíte?
Víte, když jedete do míst, jako k těm Navahům, tak je lepší, když se nesnažíte nic naučit, nic přinést domů, nic napsat… vlastně ani ta knížka, co jsme udělali (Krása je rozmanitost plazů pozn.), neměla původně vzniknout, vznikla omylem.
Mrzí vás to, že vznikla?
Ne, nemrzí, myslím, že je to dobře. Je to určitý dokument, který mi umožnil třeba i ukázat česko-indiánské kořeny v díle Mikoláše Alše, který byl veřejně označovaný za indiána. Jak to mám říct, mám rád věci, které se spontánně narodí.
Navahové zastávají názor, že na věci se nemá tlačit, má se jim nechat jejich přirozený běh a vše se pak stane ve správnou chvíli a tak, jak má. Teď se hodně mluví o tom, jak se mění a kolabuje naše západní civilizace. Máte pocit, že se tak děje ve správnou chvíli?
Ona ta západní civilizace kolabuje vlastně nepřetržitě, každých sto let. Velmi často se ovšem zmátoří. Někdy ne. A teď se zdá, že ten problém je doopravdy vážný. Civilizace je taková, řekl bych, málo barevná. Když byly ty městské státečky, italské, německé, když byla větší konkurence mezi regiony, tak mi přišlo, že v jedné části Evropy se něco vymyslelo a jinde se toho chopili. Přijde mi, že kompetice těch malých regionů s chytrými a šikovnými lidmi vlastně vždy nastartovala nějaký další, třeba technologický postup. A teď to vypadá tak, že Ervopa se pomalu stává skanzenem, stahuje se z důležitosti. Je to asi v pořádku, ale myslím, že se nám to nebude líbit.
Měli bychom se s tím nějak snažit smířit, naučit se v tom fungovat, žít?
No ono se asi nejedná o to, co bychom měli dělat, ale o to, co dělat budeme. A budeme dělat to, k čemu nás okolnosti donutí. Abych to ale nebagatelizoval. Pravděpodobně přicházíme do období větší proměny světa, takže je lepší být připraven na to, že mnoho konstant našeho světa se promění. Je dobré být řekněme flexibilní, víc se dívat kolem.
Váš sborník Tři svíce za budoucnost je do jisté míry biblí českých preperů. Je tam i návod, jak si sám uchovávat potraviny, jak být soběstačný. Jste i vy připravený?
Na to asi nikdo připravený nebude. Navíc musím dodat, že Tři svíce za budoucnost podle mne nejsou biblí preperů, protože to je na ně příliš soft, je to pro ně měkké. Nevím, jak bychom se zachovali, jak bychom to přežili. Ale když vnímáte, že česká vláda má zásoby pro obyvatelstvo na dobu pradvěpodobně jednoho dne, tak to znamená, že v okamžiku, kdy bude black out a zavřou se samoobsluhy, tak prostě deset dní se k lidem nic nedostane. Je rozumné mít doma jídlo na pár dnů… heleďte se, ono už moc prší, pojďme to uzavřít…
