Stopem po JV Asii

Kambodža, 30. 04. 2017Lukáš Matějček

• 1 země
• 1 cesta

41. DEN – 6. 8. 2016 - Tetování na ostrově v kambodžské džungli

Prostě mi přepnulo v hlavě a stalo se, co víc k tomu říct.
V Kambodži jsem chtěl vidět něco, co většina turistů jen tak přejde bez povšimnutí. Díky zapadlému hostelu v tmavé uličce hlavního města Phnom Phen a slečnám v něm, jsem se dozvěděl o ostrově, který je komplet celý pokrytý džunglí, nejsou tma silnice a obydlená je jen jedna pláž s bungalovy a chodníky z bambusů. Říkaly, že je tma jen pár hodin denně elektřina a téměř žádný signál. K tomu pláže s bílým pískem a azurovou vodou. Rajský ostrov, povídala Holanďanka z vedlejší postele. Bez aut a motorek, dodala její krajanka z lůžka nad ní.
Vzal jsem stopa a za pár hodin jsem se dostal na jižní cíp Kambodži do přístavu Sihanoukville. Na lodi jsem se seznámil s Portugalcem pro to, abych ho na další tři dny zase ztratil.
Ubytoval jsem se v bambusovém domku v džungli, v noci si povídal s gekonem a netopýrem a přes den chodil plavat.

Dnes jsem Portugalce z lodi, Ricarda, znovu potkal. Říkal, že je tater, a že prý má vše potřebné sebou.
„Uděláš mi tetování, chlape?“ zeptal jsem se ho.
„Ó kámo, klidně, ale dělám to teprve pět měsíců,“ odpověděl.
„To je v pohodě, chci něco jednoduchého. Aby to jen řeklo, že mi právě v tuto chvíli přeskočilo a já to chtěl udělat. Chci si prostě zaznamenat moment, kdy jsem byl šťastný a odhodlaný změnit svět, rozumíš mi?“ vysvětlil jsem a on odpověděl kresbou, která dokonale vystihla daný moment. Zašli jsme k němu do hostelu pro nářadíčko a vydali se na cestu džunglí do mého bungalovu. Cesta trvala asi půl hodiny, jelikož už stačilo zajít Slunce a taky proto, že můj domek byl utopený hluboko v džungli daleko od většiny obyvatel ostrova.
„Potřebuji něco, na co si sedneme. A toaletní papír na utírání barvy. Mýdlo jsem už obstaral ze záchodu plážového baru. Dej mi sem ten notebook – obalíme ho ručníkem a na tom tě budu tetovat. Nemáš repelent? Jo a zapni nějakou muziku, pomáhá mi to soustředit se.“
„Postačí Eminem?“ přerušil jsem ho.
„Nemáš Beatles? Chlape, my jsme v posrané džungli a já tě tu budu tetovat! To je na celý život a podmínky máme fakt na hovno. Opravdu to chceš?“ řekl a já se začal smát. Koukal se na mě jak na magora a následně se začal smát taky. Smáli jsme se tam v tom bungalovu v džungli na ostrově v Thajském zálivu a já si uvědomoval, že jsem tak mladý a živý, tak proč ten moment neproměnit ve věčnost?! K čertu s předsudky! Vždyť to má za sebou skvělý příběh a chci to…

No a tak se stalo, že mi Ricardo za dvě hodiny udělal mou první tetovačku.
Můžu ale říct, že to bolelo jak cip!


Zápisek je pouhým výtažkem z knihy, kterou píšu už téměř tři roky a věřím, že jsem ve svém počínání již skoro před koncem. Nechci se však bičovat "deadliny", takže prostě píšu když je chuť a věřím, že to je to "pravé ořechové".