Peklo a kousek ráje

5. 1. 2017 – Kambodža, Asie

Jana Patková

Vyznat se v buddhistickém pojetí pekla a ráje je pro našince docela těžké. Dvakrát tak v zemi, kde ještě nedávno část obyvatel dělala velké části svých spoluobčanů peklo přímo na zemi. Kdo by v tom ale měl mít guláš, toho výzdoba kambodžských svatostánků snadno zorientuje.

Je chyba myslet si, že peklo náleží jen naší křesťanské části světa. Kdepak, ve strachu je potřeba udržovat lidi všude na světě, jinak by zvlčili. A tak má své podoby pekla i hinduismus a buddhismus, který vyznává valná většina obyvatel Kambodže.

Tenhle asijský stát jsem poprvé navštívila, když ještě žil Pol Pot, po němž byla pojmenována celá obludná diktatura, mající na svědomí 1,7 milionu vlastních lidí. Chrámy se jen tak tak vzpamatovávaly z polpotovského řádění, však také šílený komunista měl na mušce především inteligenci včetně mnichů.

Příště už Pol Pot nežil, řada jeho soudruhů ale ano. Kambodža rozkvetla do krásy, chrámy byly opraveny a vyzdobeny. Hodně místa a pečlivé práce bylo v tomto klášteře nad městem Kampong Cham věnováno buddhistickému peklu. Má co do činění s karmou a hrozit by nám mělo už v tomto životě.

Nevím. Ale na obrázky jsem si vzpomněla, když jsem si před měsícem přečetla zprávičku o potvrzeném rozsudku nad dvěma nejvyššími dosud žijícími představiteli Rudých Khmérů (tak se polpotovci jmenovali). Soudruhům vyměřili doživotí. Tak nevím, jestli spíš nezasloužili kousnout do holého zadku... Zato začínám chápat, že peklo je docela užitečná instituce.