ZVONÍK
Když srdce zvonu poprvé udeří – a jste to vy, kdo zvon rozhoupal – je to zvuk, který vás rozvibruje od kotníků až po konečky uší. Leknete se a pak v euforii taháte a taháte. Zvon zpívá a jeho zvuk se nese celým údolím. Nikdy na ten zážitek nezapomenete. Mně ho dopřál Vladimír Hlubůček, zvoník dřevěné zvonice v Železné Brodu.
Zvonice je nepřehlédnutelná, stojí nad řekou hned vedle kostela sv. Jakuba Většího. Je dřevěná, což v našich končinách zas tak obvyklé není. A co víc, vstala z mrtvých po ničivém požáru v roce 2007, který dokonce roztavil původní zvon z 15. století.
„Bydlím nedaleko, takže jsem se vzbudil, vyhlédl z okna a bylo mi jasné, že je se zvoničkou konec,“ vzpomíná na požár zvoník Vladimír Hlubůček. „Od toho žáru dokonce popraskaly tabulky oken ve vedlejším kostele.“
Železnobrodští se ale své zvonice nechtěli vzdát. Církev věnovala pozemek i s ohořelým torzem městu, a to sehnalo peníze na citlivou rekonstrukci. Původní podezdívka byla opravena a nad ní byla vztyčena staronová zvonice. V konstrukci jsou použity některé ohořelé, ale stále ještě dobré trámy, stejně jako úplně nové díly, které jsou ale stejně jako ty původní ručně tesané. Několik trámů s nezaměnitelným černým šrafováním, stejně jako kousky roztaveného zvonu v přízemí, dodávají zvonici zvláštní atmosféru. A co teprve, když se rozezní její tři nové zvony!
Obyvatelé Železného Brodu je mohou slyšet o významných církevních svátcích a také každou neděli dopoledne, kdy zvou věřící na mši. Díky třiaosmdesátiletému Vladimíru Hlubůčkovi, který je už několik desítek let neděli co neděli ručně rozhoupává.
„Původně to byl jen ten jeden zvon,“ upřesňuje zvoník. „Umlkl po únoru 1948, lidi se začali bát zvonit a chodit do kostela. Já jsem v kostele už jako malý kluk ministroval a moje žena byla regenschori, což vlastně dělá dodnes. Měli jsme proto blízko k tehdejšímu panu děkanovi. A já mu jednou, bylo to myslím v roce 1965, povídám: co kdybychom zkusili zazvonit?“
Zkusili to, a když proti tomu nikdo neprotestoval, už nepřestali. Pan Hlubůček, dnes i s kolegy zvoníky panem Jiřím Pastorkem a Vladimírem Pecháčkem, každý víkend vystoupá po několika dřevěných schodech do patra, otevře okenice a rozezní zvony v překrásném souzvuku.
Ten největší, sv. Jakuba Většího, má 483 kilogramů a nahradil původní historický zvon. Vyrobil ho jeden z nejlepších českých zvonařů Petr Rudolf Manoušek v roce 2008. Dva menší zvony, které ve zvonici kdysi také visely, přibyly o rok později – Panny Marie Bolestné a sv. Václava.
Zvonice, která nad řekou stála už od roku 1761, tak zdobí Železný Brod i dnes. A zvuk zvonů se dál nese nad říčním údolím.
Článek vyšel v regionálním časopise Véčko - vesele i vážně o LIbereckém kraji
