Nejexotičtější lidé světa

26. 4. 2018

Jana Patková

Je mnoho míst na světě, kde se zastavil čas. Lidé tam žijí tradičním způsobem života v sepětí s přírodou, bez aut i mobilů. Čtěte, kam se podle Luboše Fellnera vypravit za nejdrsnější exotikou či do doby kamenné.

1. Papua Nová Guinea: 800 různých kmenů

V Papui Nové Guinei žije více než 800 kmenů s libozvučnými názvy jako Kaluli, Huli nebo Jebo. Jezdí se především na západní část ostrova Irian Jaya. Jsou zde vesnice, které náš svět poznal teprve před pár desetiletími. Nejzajímavější jsou izolované kmeny vysočiny a kmeny z horké džungle, které mají snad nejkrásnější děti na světě

Každý papuánský kmen má jiné zvyky. Jeden se maluje žlutou barvou, nosí paruky, druhý chodí nahý, třetí fandí červené s černou. Neexistuje člověk, který by měl všechny papuánské kmeny zmapované.

Spojuje je jediná věc– betel. Tak jako se u nás pije pivo, tady je národním sportem betelový ořech. Všichni tu mají úctu ke starším. Neexistuje kmen, kde by neuctívali starší, nerespektovali je a nestarali se o ně.

Většina místních turistu mile přivítá, pozve do jednoduchých dřevěných příbytků a ukáže svůj folklór. Přenocovat ve vesnici je zážitkem. V horách se musí počítat s chladným počasím, v povodí mohutné řeky Sepik zase s dusným tropickým pralesem.

2. Etiopie: Mursí, Surmi, Hamar

Mursí, Surmi, Hamar – to jsou názvy kmenů jižní Etiopie, které patří do první trojky nejexotičtějších kmenů světa. V okolí řeky Omo se dají zažít nevídané věci! Kmeny stále žijí tradičním způsobem života – chodí nazí, nebo stroze oblečení do zvířecích kůží, ručně melou moukou. Muži se starají o dobytek a ženy o děti a oheň. Ženy z kmenů Surmi a Mursi nosí hliněné labrety (piercing, destičky) v ústech, aby se zkrášlily. Čím vyzdobenější labreta, tím větší šance dostat od ženicha více krav. Muži se zkrášlují jizvami. Kmen Karo si maluje tváře barevnými vzory. Každý kmen má vlastní rituál, jak se z chlapce stává muž, nejznámější je přeskakování býků.

Ještě nedávno byla tato oblast přístupná pouze expedicím tvrdých chlapů bez jídla či hygieny. Nyní tento neuvěřitelný zážitek zvládne každý. V okolí kmenů vyrůstají turistické lodge, spát se dá velmi blízko a večer domorodce pozvat na pivo.

3. Namibie: Himba

Kmen Himba žije i dnes podle prapůvodních zvyklostí v nehostinných, ale nádherných oblastech severní Namibie a jižní Angoly. Je to jediný kmen, který odolal německé kolonizaci, asimilaci a vyvražďování kmenů, jemuž padl za oběť například kmen Herero.

Jako jeden z posledních si zachoval své typické oblečení (stále se oblékají do smradlavých šatů z kravské kůže), zvyky a nezávislost. Tělo si Himba potírají obarvenou směsí domácího másla a hlíny. Mladí muži pasou stáda koz a ženy se starají o obydlí, chodí pro vodu a vaří jednoduché jídlo – kaši z kukuřice. Maso jí jen příležitostně. Jsou to animisté a se svým bohem Mukuru komunikují přes posvátný oheň. V něm se i „koupou“, protože voda je vzácná. Zahalí se do kusu látky, do ohně přihodí voňavé bylinky a „ponoří“ se do dýmu.

V Namíbii lze navštívit tento unikátní kmen a být přitom v absolutním bezpečí, které neohrozí ani žádné tropické choroby. Bydlet se dá v luxusních lodžích, kde se servírují výborné steaky a dobré červené víno. Turista je přitom blízko přírody, safari a u nejstarší pouště světa.

4. Grónsko: Inuité

Na největším ostrově světa žijí Inuité, exotičtí lidé asijského původu. Ve východním Grónsku na svých kajacích loví tuleně harpunou, ve fjordu velryby a sem tam „dostanou“ i ledního medvěda či narvala. Bydlí v barevných domcích (často ze dřeva, obložených vlnitým plechem a natřených na modro, červeno nebo žluto). Žijí jednoduše, ale mají vše, co potřebují – elektřinu i mobilní signál. Děti chodí do školy a těší se na příchod jara: když začnou tát ledy, hrají si u fjordu a radují se, že voda má kapalné skupenství. Ačkoliv je ledová, hned se koupou. Je zábavné vidět u domů, jak se suší prádlo a hned vedle tulení maso nebo tresky. V supermarketu si vedle mouky můžete koupit pušku (na medvědy), rybářské sítě či nafukovací čluny. Inuité nemají ploty, takže se dá vesnicí procházet a přijít až k nim domů.

Turisté jsou u nich vítáni. Do nejkvalitnějšího hotelu východního pobřeží se létá luxusně vrtulníkem, a už jen výhled z okna na zátoku plnou ledových ker a louku plnou fialových květů je omračující.

5. Keňa a Tanzanie: Masajové

Jeden z nejmladších kmenů ve východní Africe – Masajové žijící na planinách Keni a Tanzanie – přišel z divokých oblastí jižního Súdánu a mezi místními si získal reputaci nebojácných válečníků.

Masajové žijí v každodenním kontaktu s přírodou a divokými zvířaty, setkání se lvem nebo leopardem není pro ně ničím překvapujícím.

Pijí kravské mléko, kravskou krev nebo vývar z různých kořenů a rostlin. Jedí kukuřičnou kaši a maso si dají jen výjimečně, když se jim podaří něco ulovit – pak ho jedí i syrové. Je to polokočovný národ, který si staví domy z větví stromů a trav a polepuje je kravským trusem a bahnem. Domy stavějí ženy, které také vaří. Muži pasou stáda krav. Čím má muž větší stádo, tím je bohatší a může mít více žen. Oblékají se do kravské kůže, ale stále častěji dávají přednost oblečení z látek červené barvy. Nosí dlouhé železné naušnice.

6. Tibet, Bhútán

Místní lidé po staletí kočovali v nadmořských výškách přes 4000 metrů.

V těchto končinách si žena s manželem bere i všechny jeho bratry a buddhismus je plný šamanských rituálů a černé magie. Poutníci míří desítky kilometrů pěšky přes himálajská sedla, aby se poklonili posvátné soše Buddhy, přilévají jačí máslo do svíček a přes strmá údolí zavěšují modlitební vlaječky. Tradičním jídlem je zde tsampa, ječmenná mouka smíchaná s mlékem, solí a máslem. Pije se slaný čaj s máslem z jaka. Zajímavé jsou pohřební rituály: země je zmrzlá a dřeva na spálení předků je málo, a tak se tělo rozporcuje a nechá sežrat supům. Říká se tomu nebeský pohřeb. Mladí muži rádi soutěží – v lukostřelbě, závodech na koních či jacích a v přenášení obrovských kamenů.

7. Střední Afrika: Bayaka, Aka, Efé

Tady lze zažít rychle mizející kulturu původní Afriky. Kmeny Bayaka, Aka, Efé známe pod názvem Pygmejové, a to díky jejich malému vzrůstu. Ten se přizpůsobil husté džungli, v níž žijí.

Spolu s Křováky z jihu Afriky patří k nejstarším kmenovým etnikům vůbec. Po vstupu do džungle se Pygmejové mění na velké lidi. Džungle jim prostě patří a je to jediné místo, kde se mohu cítit v bezpečí. Temný, zelený, dýchající les budí respekt, jedině Pygmejové do něj bez problémů vstoupí a vrátí se zpět.

Malé vesničky lemují úzké cesty, lze je najít i hluboko v lesích. Při návštěvě se setkáte s dětskou radostí velkých i malých. Domečky z trávy, listí a dřeva slouží jen na přespání, život se odehrává venku. Parta pěti až osmi Pygmejů bez problémů uloví malou antilopu a takového lovu se může zúčastnit i návštěvník. Pravda… pokud je stíháte.

Chcete-li přenocovat, ideální je mít vlastní spacák, repelent a být připraven na dlouhou noc. Většinou vás přivítají představením, které symbolizuje souboj dobrých a zlých duchů, a potom teče palmové víno proudem. Bohužel, rasismus a předsudky většinového černého obyvatelstva Pygmeje ničí. Nemají žádné politické zastoupení, práci, jsou marginalizováni a vymírají.

8. Vanuatu: Ni - Vanuatu

Nové Hebridy jsou ostrovy, kde se mluví nejvíce jazyky na světě –140 domorodými jazyky. Ostrovy stíhané přírodními katastrofami obývají energičtí a velmi pozitivně naladění lidé. Hlavním zdrojem obživy je drobné zemědělství: pěstování sladkých brambor a tara. K tomu se servírují ryby a vepřové. Na izolovanějších ostrovech se staví hlavně z bambusu, listů a dřeva kokosových palem, chýše však przní zvlněný plech.

Emoce místní vkládají do tance. Každá vesnice má speciální místo – Nasara – sloužící k tanci. Oblíbenou mužskou činností je pití alkoholického nápoje kava. Pije se dlouho v tichu a hlavně v noci. Ženy se účastnit nemohou. Jakmile žena či muž dosáhnou dospělosti, a může to být klidně bratr a sestra, už spolu nesmí nikdy mluvit, ani se zdržovat v jedné místnosti. Ke komunikaci používají třetí osobu – prostředníka. Setkáte se s tím třeba na ostrově Espírito Santo, který je zajímavý i tím, že hlavou rodiny je žena a původ se posuzuje podle matky. Ostrovy jsou pro turistiku velmi bezpečnou oblastí.

9. Myanmar: Kayan

Ženy kmene Kayan byly proslavené krásou a muži ze sousedních kmenů je chodili krást. Proto si ženy začaly nasazovat na krk obruče a postupně přidávaly další a další. O takové ženy už zájem nebyl. Paradoxně se ovšem toto „škaredění“ stalo módou. Nejde při ní o prodloužení krku, ale zatlačení klíčních kostí dolů. Kroužky ženy dostávají od dětských let, vidět jsou i na sedmiletých holčičkách. Dnes už by se kayanské ženy tohoto zvyku nejraději vzdaly, ale stal se z toho jistý výdělek: přibylo turistů, kteří jsou ochotní za takovou exotickou fotografii zaplatit. Muži vypadají jako každý jiný barmský muž.

V Myanmaru žije i mnoho dalších exotických kmenů: muži tu nosí sukně, ženy kouří obrovské doutníky, rybáři na jezeře Inle veslují nohama a zástupy theravádských mnichů jsou stále náramně fotogenické. Myanmar se otevřel turistickému světu nedávno a infrastruktura se velmi zlepšila.

10. Samoa: Polynésané

Fascinující Polynésané se narodili na ostrovech státu Samoa a zachovali si svou 3 000 let starou kulturu. Na Tahiti a Havajských ostrovech už turismus pravé tradice převálcoval. Na Samoi přetrvaly, nejvíce na jednom z největších ostrůvků Savai'i, který málokdo navštíví. Samojská kultura je striktně komunitní. Polynézský národ se sdružuje do aigů v čele s náčelníkem. Každou z nich tvoří několik rodin. A to je základ všeho.

Muži zde chodí v sukni lava lava s tradičním černým tetováním pe'a od hrudníku dolů. Připomíná to krásné punčocháče se symetrickými vzory, přímými čarami a bloky černé barvy. Podle tetování se také pozná, kdo patří k jaké komunitě.

Ženy v peci připravují „palusani“, což je jídlo z mladých listů tara s našlehaným kokosovým mlékem.

Dá se tu ještě zažít fascinující obřadní dávání darů - Fa 'aaloaloga, kdy mladí vzdávají úctu starším (většinou ženám), a to tím, že jim věnují rohože, které ženy dlouho vyrábějí. Důvodem mohou být svatby, oslavy narozenin či úmrtí.

11. Guatemala: Mayští indiáni

Nejfotogeničtější Indiáni světa dnes nežijí na pláních severní Ameriky, ale v Latinské Americe – v Ekvádoru, u Altiplana v Peru a Bolívii. Nebo můžeme zůstat věrní potomkům starých Mayů.

Za těmi je nejlepší se vypravit do Guatemaly. V okolí jezera Atitlan či na domorodých trzích najdete ještě Indiány v barevných krojích. Navzdory všudypřítomnému turismu místní co nejvíce dodržují zvyky a tradice. Největší šanci potkat se s různými kmeny je na známých trzích v Čičikastenangu, konají se každý čtvrtek a neděli. Zde koupíte vše – od dobytka až po elektroniku. Jednou z nejtradičnějších vesniček na březích jezera Atitlan je Sanitiago de Atitlan, kde žijí potomci kmene Tzutzilů. Kdo se chce dozvědět o životě místních Mayů více než jen ze suvenýrů, může si pronajmout místního průvodce a vystoupit na jednu ze tří sopek, které obklopují jezero Atitlan. Během výstupu se míjí tradiční políčka a kromě nádherných výhledů průvodce povypráví mnoho legend. Je na vaší fantazii, čemu uvěříte.

Výběr nejexotičtějších lidí světa sestavil Luboš Fellner z Cestovní kanceláře SEN, který je všechny poznal osobně. Položili jsme mu několik „zákulisních otázek“:

Web cestovatelů (WC): Nepřipravíme tyto lidi naši návštěvou o jejich autenticitu, tradice…?

Luboš Fellner (LF): Je důležité navštěvovat všechny kmeny tak, abychom nenarušili jejich původní život a tradice. Jsme jen pozorovatelé, ne šiřitelé jiných kultur.

WC: Který ze zmíněných národů vás nejvíc zaujal, byl vám nejbližší?

LF: Mám rád lidi, pozoruji je a hledám prapodstatno. My jsme totiž všichni byli lovci - sběrači a až později jsme se změnili na katolíky, protestanty, advokáty či lékaře. Teď máme bonton, luxusní značky, světonázor. No ale čím opravdu jsme? Pořád se nám líbí, když kvetou stromy, když řeka teče, když zapadá slunce - i když na tom není logo luxusní značky, cítíme, že to je to pravé.

Já jsem zažil mnoho rituálů “primitivních” národů a zjistil jsem, že je to lepší než mše v kostele, že je to opravdovější. Já nemám jeden národ, který by mne zaujal, mne tito lidé zajímají jako celek, jako cesta k pravému JÁ. Konrad Lorenz na základě pudu zvířat předpokládal, jak se budou chovat lidi - a myslím, že měl často pravdu. No a já pozoruji na chování kmenů, jací jsme lidé, a to sedí na 99.9%. Problém je, že těch lidí je každým rokem míň a míň.

WC: Kteří "exotičtí lidé" byli první, které jste potkal?

LF: První byly “dlouhokrké” ženy v Barmě. Měl jsem štěstí, že jsem tam byl už v roce 1996 a tehdy to ještě nebyl lidský cirkus jako dnes. Bylo to neuvěřitelné a já jsem si připadal jako ve filmu. Pak to byl kmen Apatani v Arunachal Pradeshi, no a úplně mne dostali Pygmejove. Afriku mám z tohoto titulu nejradeji.

WC: Kam byste bez obav vzal svoji nezcestovalou tchýni?

LF: K Himba v Namibii. Namibie je luxus, vynikající cesty, žádné nemoci. Himba jsou extrémně exotičtí a přitom jsou lehko přístupní. Má tchýně je lékařka, vzdělaná osoba, a tak by nebyl problém ani s jezerem Omo v jižní Etiopii a vzal bych ji i na festival na Papuu Novou Guineu…