Dřina na salinách
Solná pole, neboli saliny, zásobují solí celou Kambodžu a ještě zbude na export. Slunce nemilosrdně žhne a to je vlastně základ celého technologického zázraku, bez kterého by žádná sůl nebyla. Co nezvládne slunce, dodělají ruce a nohy bídně placených kambodžských dělníků.
Saliny se nacházejí na jihu země, nedaleko města Kampot, kterému se přezdívá zdejší Havana. To proto, že se zde zachovala francouzská koloniální architektura. Poklidný charakter města láká turisty k návštěvě a slouží jako výchozí bod k turistickým cílům. Jedním z nich jsou právě solná pole.
K projížďce si najímám průvodce s motorkou, který nemá problém s nezpevněnými cestami a jedu se podívat, jak se surovina z mořské vody získává. Za dvacet minut, směrem k oceánu, se mi otevírá pohled na obrovská, rozparcelovaná pole, na kterých se sůl těží.
„Hej, pojď k nám“, chechtají se na mě ženské, které sůl těží. Tak se na ně jdu podívat zblízka. Nezbytnou výbavou pracantek je pokrývka hlavy a pestrobarevné košile, bez kterých by se za chvíli upekly. Nástroji jsou hrábla na shrabání solné krusty a ratanové koše na transport suroviny. Makají tu celý den bez ochranných pomůcek. Brodí se horkým solným koncentrátem naboso, nebo v ponožkách, to aby jim sůl úplně nerozedřela nohy, vysvětluje mi jedna z dělnic. „Vedle těží Čínská společnost a ti dávají zaměstnancům holinky, ale tady ne“, říká s trochou závisti v hlase a hrabe sůl na malé kopičky, připomínající sníh. Další z dělníků naloží sůl do dvou ratanových košů spojených tyčí a odvlečou ji pod přístřešek.
V okolí města Kampot je více než tisíc hektarů plochy, kde se odpařuje z mořské vody sůl. Její produkce je omezena pouze na období sucha. Technologie získávání soli je jednoduchá a po staletí stejná. Nejprve je mořská voda vpuštěna do rozparcelovaných, mělkých nádrží. Po odpaření je proces zaplavení několikrát zopakován, až se vytvoří dostatečná vrstva soli. To trvá 30 – 45 dní.
Pak je sůl seškrabána dřevěnými hrábly a krystaly putují do skladu. Odtud je exportována do továren, kde se mechanicky a chemicky čistí a nakonec je obohacena jódem. Nedostatek jódu v potravinách, hlavně v minulosti, způsoboval onemocnění štítné žlázy a špatnou kvalitu zubů a kostí. V těhotenství měl deficit za následek poruchy plodu. Jodizace soli je hlavně v chudších zemích velmi důležitá. Aby těhotná žena získala potřebnou dávku jodu, musela by sníst asi jeden kilogram rybího masa denně.
Na kambodžských salinách se ročně vyprodukuje až 140 tisíc tun soli ročně. Na to, že je těžba výhradně ruční prací, bez použití jakékoli mechanizace, je to úctyhodný výkon.
