Nejslanější jezírka Evropy ve skanzenu socialismu

19. 2. 2018 – Rumunsko, Evropa
Bronislav Jaroš
Bronislav Jaroša jeho cesty

Lákají vás místa, o kterých se tvrdí, že jsou skanzenem socialismu? Nedotčená turistickým ruchem? A oceníte, když navíc dostanete i originální zážitek? Pak zbystřete – řeč je o Rumunsku a nejslanějších jezírkách Evropy!

Jezírka vznikla z dávných solných dolů
Jezírka vznikla z dávných solných dolů

Městečko Ocna Sibiului leží ve střední části Rumunska. A nutno říci, že i tady zdá být kus pravdy na pověsti země, kde je co do úrovně služeb a vybavenosti stále co zlepšovat…

Městečko, které obývá něco přes tři tisíce obyvatel, láká návštěvníky hlavně na svá solná jezírka, která tu vznikla na místě dávných solných dolů. A na léčebné účinky zdejších vod. Některé zdroje dokonce uvádí, že tady najdeme nejslanější jezera v Evropě s koncentrací až 415 gramů soli na litr vody.

Plavat se tu dá jako v Mrtvém moři, jinak je tady ale dost mrtvo
Plavat se tu dá jako v Mrtvém moři, jinak je tady ale dost mrtvo

Historie místa se začala psát už asi tři tisíce let před naším letopočtem, když tu lidé objevili a začali využívat bohatá naleziště soli. V těžbě pak pokračovali i Římané a hlavní zdrojem obživy byly doly i ve středověkém 13. století. Postupně pak ale začala sláva dolů upadat. Některé se vlivem přirozených procesů zhroutily a na jejich místech vznikla dnešní solná jezera. 

Jejich léčebné účinky vešly v Transylvánii ve známost už v 16. století (ačkoli pro pořádek dodejme, že úplně poslední solný důl v oblasti byl prý uzavřen až v roce 1931). Najdete tu vodu bohatou na sůl a minerály či léčivé bahno, kterým se lidé s oblibou potírají.

Zastavíme na relativně novém parkovišti, ačkoli nyní, na začátku září, již poloprázdném. Vstupné je okolo padesáti korun, a pak si ctěný návštěvník může dělat, co se mu zachce: namočit se do jezera s léčivým bahnem nebo se jen nechat nadnášet slanou vodou, jako by se koupal kdesi v Mrtvém moři.

Převlékárny jako vystřižené z roku 1970
Převlékárny jako vystřižené z roku 1970

Jistá snaha o vybavení tady znát je, ale stejně. Turecké záchody, ne zrovna čisté venkovní sprchy, vajgly v květináčích, venkovní převlékárny v podobě pytloviny natažené přes železné tyče nebo restaurace s vybledlou nabídkou rychlovek zavěšenou na zábradlí. Když tu jste a v poklidu ležíte na hladině (a ležíte si celkem nerušeně, protože máte jezírko prakticky celé pro sebe), prostě si říkáte, že ten potenciál je přece jen o dost větší.

Dlužno dodat, že opodál ve městě funguje malý lázeňský resort s bazény a nabídkou všelijakých procedur, ovšem na to, abych je okusil, bohužel nezbývá čas. Tady u jezírek je to ale takové mdlé, docela v souladu s tím, co se lze o Rumunsku často dočíst. 

Pro mě a pro ty, kteří vyhledávají klidné chvilky s neotřelou autentickou atmosférou, jsou to místa, která rozhodně stojí za návštěvu. Díru do světa ale takhle místní asi neudělají. Jenže znáte to, všeho do času… takže si zkuste dát Rumunsko dřív, než začne svůj potenciál naplňovat víc a ta ojedinělá atmosféra se vytratí.

Kdo nehledá luxus, ale atmosféru, bude tady potěšen
Kdo nehledá luxus, ale atmosféru, bude tady potěšen
Poděl se o svůj názor

Související články