Highway Nr 1
Dramatické útesy, široké pláže, vzrušující metropole i malá půvabná městečka patřící k nejhezčím v celých USA. To vše nabizí Highway 1 – spolu s legendární Route 66 nejznámější silnice Ameriky a jedna z nejkrásnějších silnic světa, kde se nejpozději za první zatáčkou dostaví nepopsatelný pocit svobody.
Dramatické útesy 
I obzor uzavřený vrcholy mrakodrapů
1055 km dlouhá California State Route 1 kopírující pobřeží Pacifiku je snem každého řidiče, ať na dvou nebo na čtyřech kolech. Není proto náhoda, že tu narazíte na extrémní hustotu motorek Harley Davidson i kultovního Ford Mustang, ideálně v provedení cabrio. Autem snů po silnici snů…
Tady je cílem samotná cesta, a to nejlépe ze severu na jih kvůli nerušenému výhledu na oceán. Pacific Coast Highway začíná vlastně už 400 km nad San Franciscem u hranic s Oregonem, v Legget se dělí na Hgw 101 a Hgw 1, která se odklání k oceánu a končí až téměř u hranic s Mexikem. Klasikou je především asi 750 km dlouhý úsek mezi San Franciscem a Los Angeles, který jakoby vedl skladem filmových kulis: překrásnou krajinou, osadami, které nejsou nic víc než pět domů a prastará pumpa, i mondénními letovisky.
Důstojný začátek 
dlouhé cesty
Víc než důstojným začátkem “jedničky” je přejezd přes nejznámější a nejdelší visutý most světa Golden Gate Bridge. Ze severního konce se nabízí jedinečný výhled na zátoku se skyline San Francisca, města hipíků, epicentra Flower Power hnutí, dnes pohodovou metropoli doslova nacpanou turistickými magnety – od nostalgických tramvají Cable Car, přes pověstné vězení Alcatraz, přístav Fischermann´s Warf až po jízdu po květinové Lombard Street….
Sotva dvě hodinky za San Franciscem leží Monterey Bay, podle Kaliforňanů “nejkrásnější setkáním země s mořem…..” Tady se vyplatí zajížďka na 17 Drive Mile – privátní a tudíž placenou silnici vedoucí kolem montereyského poloostrova. Za všechny peníze (tedy rozhodně za těch 10$ vstupného) stojí už první zastávka na Huckleberry Hill s výhledem na celou milionářskou oblast: na prvotřídní golfová hřiště, anglické zahrady s příbytky už zvenku slibující jistý komfort. Bezkonkurenčně hlavní atrakcí je Lone Cypress, osamělý cypřiš trůnící na malinkaté skále, kde tvrdošijně vzdoruje náladám Pacifiku, a to už více než 250let!
Další zastávkou je městečko Monterey. Neznámá rybářská osada vděčí svou dnešní popularitu Johnu Steinbeckovi a jeho románu „Na plechárně“, v originále Cannery Row – tedy Ulice fabrik na rybí konzervy. Ryb byste už v zátoce moc nenašli a stejně jako většina rybářů zmizely i tehdejší továrny na rybí konzervy, do nichž se nastěhovaly restaurace, galerie a suvenýrové shopy. Co ale přesto zůstalo, je nostalgické kouzlo montereyského přístavu…
Sotva 20 km za Monterey leží uprostřed piniových hájů Carmel–by-the Sea, poklidné městečko obklopené krajinou jak z kalifornského kalendáře. Idyla upravených zahrad před dřevěnými domy, tolik odlišnými do uniformní výstavby amerických předměsti. Co chybí jsou i reklamní tabule, neony, hotelové komplexy, a dokonce i Mc Donald a Burger King byste tu hledali zbytečně. Restriktivní stavební zákony prosadil Clint Eastwood, který byl v 80. letech za symbolický plat 200 $ měsíčně v Carmel starostou. Hollywoodské legendě s prozíravým pohledem do budoucnosti městečko vděčí svou přirozenou tvář uprostřed nezabetonované krajiny…
Psi jsou vítanými hosty i v hotýlku Cypress Inn hollywoodské hvězdy 60.let Doris Day v centru města 
Městečko bylo a je magnetem na prominenty-doma tu byl Ernst Hemingway nebo Jack London, aktuálně třeba Brad Pitt
Za Carmel začíná nejosamělejší úsek jedničky. Kalifornské pobřeží prostě nabízí tolik cílů, že nikdo (naštěstí) nemůže stihnout všechno... Jedním z utajených tipů je Point Lobos State Park – malý, nádherný a přitom vcelku neznámý a tudíž málo navštěvovaný přírodní park. Ten je nejen rájem pro všechny civilizací unavené, ale i pro 250 druhů živočichů, od tuleňů, lachtanů, pelikánů až po kojoty a pumy. Tady najdete nejen klid, ale i kompletní sadu pacifických fotomotivů: rozeklané pobřeží bičované nelítostným příbojem, kolmé útesy, ostrůvky i romantické zátoky v provedení kameny či písek. Hlavní atrakcí a zároveň rostlinnou raritou jsou vzácné montereyské cypřiše nápadné jak extrémně rozpukanou kůrou, tak zakrslým růstem, což obojí je výsledek neúnavné práce přírodních živlů.
Při pohledu na rozeklané pobřeží je jasné, že tady se oceán s pevninou nijak nemazlí 
Dřívější eldorádo rybářů, lovců velryb a tuleňů je dnes přírodní rezervací, a to jak na suchu, tak ve vodě
Že to jde ještě dramatičtěji je nám jasné při vjezdu do oblasti Big Sur, divoké krajiny vysokých hor z jedné a kolmých útesů z druhé strany, nad kterými slunce bojuje s oponou z mlhy. Tady civilizace ustupuje síle přírodních živlů. Najednou nikdo nepospíchá, většina aut jede ještě pod dovoleným limitem – vždyť za každou zatáčkou se za hřmotu příboje otevírá nové úžasné panorama: hluboké kaňony a soutěsky vkrojené do útesů i osamělé pláže ozdobené pěnou couvajících vln.
Nepřístupné pobřeží nedovolilo už kdysi Španělům přistát, později zabránilo rozvoji masového turismu, čímž si oblast dochovala svou panenskou tvář. Vlevo se zvedají vrcholky Santa Lucia Mountains, vpravo padají útesy kolmo do Tichého oceánu. “Tohle je tvář země podle představ stvořitele,” napsal ve svém románu Big Sur a pomeranče Hieronyma Bosche už Henry Miller. A tak kdo hledá osadu Big Sur, ten kromě hrstky chatek a dvou hotýlků hledá marně. Big Sur je spíš duševní stav než geografický bod….
Zážitkem je přejezd přes jeden z nejvyšších železobetonových obloukových mostů světa ve stylu Art Deco, Bixby Creek Bridge. Kdo nejede v cabriu, ten by teď měl aspoň stáhnout okénko a doladit se i akusticky: nejlépe s Beach Boys a jejich hitem California Girls.
Santa Barbara je už kvůli své poloze jedním z nejatraktivnějších amerických měst – z jedné strany vrcholky Sant Ynez pohoří, z druhé zlaté pláže, před pobřežím Národní park Channel Islands a za rohem Hollywood. Příjemné klima a na rozdíl od Los Angeles i čistý vzduch, středomořské klima a na americké poměry uzavřené městské panorama bez nekonečných předměstí. Plán vystavět město po velkém zemětřesení 1925 ve španělsko-mexickém stylu mělo Santa Barbaru opticky vrátit do stavu, ve kterém ji Španělé koncem 18. století opustili. A povedlo se. V živém centru se pod arkadámi skrývají zahradní restaurace a kavárny, pod zelení štíhlých palem se krčí malebné domy teplých odstínech okrové či zářivě kokosové s okny zdobenými květinami.
Santa Monica je vlastně už jedna z čtvrtí Los Angeles, které ji i ze tří stran oklopuje. Je to přesný opak poklidného Malibu. Zdejší pěší zóna je i na americké poměry nevšedně pestrým pódiem pouličních umělců i rádobyumělců. A zábava nekončí ani u moře, kde na Santa Monica Pier tvořící oficiální konec Route 66 najdete zábavný park včetně horské dráhy a ruského kola s výhledem na oceán… Proslulá je Santa Monica bohužel i svými permanentně ucpanými ulicemi.
Krok po kroku se kolona aut sune centrem i podél pobřeží, skrz čtrnáctimilionové Los Angeles a dál na jih – do jednoho z nejupravenějších a přes svou blízkost k mexickým hranicím i nejbezpečnějších amerických velkoměst: San Diega, kde “jednička” končí. Ale o tom až někdy příště…
