Španělské chrty čeká po lovecké kariéře trpký osud

14. 3. 2018

Galgo español neboli španělský chrt je národní plemeno s tisíciletou tradicí. Štíhlé chrty používali místní galgueros k lovu králíků, ti dnešní spíš k soutěžím v lovu. Ke svému národnímu pokladu se ale Španělé chovají macešsky, dvouletý pes začne ztrácet rychlost, a je tedy starý a nepotřebný. Na fenách se nekontrolovaně množí... Pak následuje mučivá smrt.

Mladí chrti plní života končí v lepším případě na ulici. Tihle měli štěstí, zachránila je adopce

V Královéhradeckém kraji, v Podlevíně kousek od Nové Paky sídlí organizace Galgos de la Estrella, která za pět let existence zachránila téměř dvě stovky psích životů. Estrella je v překladu hvězda, Galgos de la Estrella jsou tedy chrti z hvězdy – a je to pro ně hvězda štěstí. Spolek totiž zprostředkovává adopce chrtů do České republiky. Stojí za ním dvě kamarádky, Monika Novotná a Jitka Pejchlová.

Nepotřebné galgy jejich majitelé často uvazují u dálnic

Realita života takového loveckého galga je více než krutá: lovecká sezona ve Španělsku střídá tu zemědělskou, probíhá zhruba od září do února. Každý lovec si na sezonu „připravuje“ až dvacet psů: „Ona příprava spočívá v tom, že mladý pes je přivázán za auto a běhá. Také je permanentně udržován v hladu, aby měl opravdu důvod králíka doběhnout,“ říká Monika Novotná. „Psy si takto vyzkouší, a pokud splňují očekávání, nechá si je, pokud nesplňují, tak je zlikviduje neskutečně krutým způsobem. V lepším případě je vyhodí na ulici nebo zastřelí, v horším je pověsí za krk na strom tak, aby se psi jen tak tak dotýkali země. Uškrtí se, až když dostanou křeč do nohou.“

Lovecká sezóna trvá od října do února, pak tisíce psů nejsou už potřební

Stejně končí i psi, kteří už nejsou tak rychlí, při lovu se zraní nebo potřebují jinou veterinární péči. Feny s dobrou krevní linií po sezonách končí v množírnách, kde je jejich údělem rodit další a další štěňata. Poté rána, provaz nebo vyhození na ulici, v nejlepším případě lovec psa odevzdá do útulku. Podle odhadů ve Španělsku každý rok zemře více než sto tisíc chrtů. O to smutnější je fakt, že Španělé chtějí tradiční lov pomocí galgů zapsat do seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Takhle lovci chovají psy doma. Řetěz kolem čumáku znemožňuje, aby pes štěkal. Jizev po řetězu se chrt už nikdy nezbaví

„Španělské úřady mají svých starostí dost, a tak před realitou národního plemena ochotně zavírají oči,“ říká zakladatelka Galgos de la Estrella. Mezi lovci je prý totiž řada politiků, soudců, policistů, takže nikdo nemá zájem prosazovat nějaké humanistické ideály. Systém perrer – španělských státních útulků funguje nekompromisně. Lovec tam nepotřebného psa může odložit a perrera má dvacet jedna dní na to, aby ho umístila někam jinam. Pokud se jí to nepodaří, po uplynutí doby je pes usmrcen.

Česká organizace spolupracuje se španělskými soukromými útulky Galgos del Sol (na fotografii), Parenas Pfotenhilfe nebo Scooby. Lidé z těchto útulků sbírají opuštěné psy a nabízejí je dál k adopci

Pro Španěly zatím galgové nejsou domácí mazlíčci, když už chtějí psa, pořídí si jiné čistokrevné plemeno: „Z místních útulků – perrer si psy berou zcela výjimečně, což nechápu. Neznám totiž mazlivější a oddanější plemeno, než je galgo español. Ať jim jejich lovec ublíží sebevíc, vykopne je na ulici, oddaně se vrátí. Mají v povaze obrovskou lásku k lidem, ostatním psům i kočkám v domácnosti, milují děti a společnost,“ popisuje Monika Novotná povahu galgů: „Galgo se nevnucuje, když se chcete mazlit, mazlí se, když si s ním chcete hrát, bude si hrát do umdlení. Když si budete chtít číst, lehne si vám do klína a bude si číst s vámi…“

Do Čech organizace dováží psy, pro které má konkrétní domov. Zájemce vyplní dotazník, ve kterém přiblíží svůj životní styl a jakého psa by si představoval, na základě těchto informací se najde galgo, který se do dané rodiny hodí. „Poté se domluví transport psů ze Španělska do Německa, kde si je přebereme. V tu chvíli informujeme budoucí pánečky, kdy přivezeme jejich psa, oni přijedou k Jitce a čekají na nás,“ uzavírá Monika.