Hrad, který přinášel jen neštěstí

28. 3. 2018 – Belgie, Evropa

Petr Škrabalaa jeho cesty

Hrad, který přitahoval nepřátelská vojska, obyvatelé Huy pro jistotu sami zbourali. Moc si ale nepomohli... Dnes je pevnost jednou ze zajímavostí nenápadného historického města Huy.

Oblast východního Valonska není příliš známým turistickým cílem, a dvacetitisícové městečko Huy už vůbec ne. Což je jeden dobrý důvod, proč se sem vypravit. Ten druhý je fakt, že má překvapivě hodně lákadel.

Řeka Máza, jejíž tok je v Huy už poměrně široký, dělí město na dvě části. Na pravém břehu najdete síť křivolakých uliček Starého města, které se rozbíhají z náměstí Grand Place a směřují i k duchovnímu centru Huy, gotickému kostelu Notre Dame. Nad tím vším se vypíná hlavní dominanta města – pevnost Fort de Huy. Tak proč nezačít právě v ní?

Vysoká skála nad řekou Mázou vybízela k vybudování nějakého opevněného sídla již dávno. Ve středověku tak vznikl hrad, který se stal významným opěrným bodem a přitahoval nežádoucí pozornost všech nepřátelských vojsk, která procházela okolím. Právě častá obléhání a s tím spojené poškozování a ničení města vedlo obyvatele Huy k neobvyklému kroku – v roce 1717 sami hrad zbourali, aby už nebyl lákadlem pro nepřátele.

Příliš si však nepomohli. Po roce 1815 tato oblast připadla k Nizozemí a noví páni vystavěli nad městem novou silnou pevnost, která zde stojí dodnes. Ale ani tato stavba nepřinesla městu nic dobrého. V období nacistické okupace (1940–1944) zde Němci zřídili vězení, v němž zemřelo mnoho belgických odbojářů a dalších vězňů z jiných obsazených států.

Dnes je ve zdech pevnosti umístěno Muzeum odboje. Prohlídka je působivá – těsné cely, studené vlhké zdi a nedostatek světla, to vše stačí ke skličujícímu pocitu. Atmosféru dotváří dobové rekvizity a dokumenty, informující návštěvníky o dění v pevnosti i celé Belgii v průběhu okupace.

S pocitem jisté úlevy lze vystoupit na horní plošinu pevnosti, odkud se otevírá krásný pohled na město i okolí. Lodě na hladině Mázy najednou připomínají dětské modely, mohutný kostel se krčí dole pod skálou, na druhé straně se zase otevírá pohled na střechy Starého města. Snad jenom komíny atomové elektrárny v Tihange trochu narušují panorama města a krajiny…

Cestou z pevnosti by byla velká chyba nenavštívit kolegiátní kostel Notre Dame. Stojí na úzkém pruhu země, vklíněném mezi řekou a skálou s pevností, a je krásnou ukázkou gotického stavitelství. Se stavbou se započalo v roce 1311 a definitivně dokončena byla až v 16. století.

Již předtím ale na jeho místě stál starší románský kostel, z něhož se dochovala jen krypta, která je dnes přístupná. Kromě ní je tu i klenotnice a samozřejmě samotný interiér chrámu s vysokými sloupy, které nesou klenbu, a barevné vitráže v oknech. Vše korunuje mohutná rozeta, umístěná v západní věži kostela a místními v jejich dialektu označovaná „Li Rondia“.

Také vnější podoba stavby je zajímavá – zdobený Betlémský portál a hned tři věže, z nichž ta severní v sobě ukrývá zvonkohru, složenou ze 49 zvonků. Jejich melodie pravidelně doplňuje atmosféru a náladu procházek uličkami staré části města. Jsou úzké a křivolaké, pouze ty v bezprostřední blízkosti náměstí se rozšiřují a napřimují.

Na Grand Place je v sezóně plno předzahrádek restaurací a kaváren, z nichž si můžete prohlížet fasády okolostojících domů. Největší pozornost přitahuje krásná místní radnice. V běžném ruchu hlavního náměstí se trochu ztrácí další klenot města, tzv. „Li Bassinia“ – kašna z roku 1406.

V ulicích nalezne pozorný návštěvník řadu současných uměleckých děl, výrazné jsou především sochy, třeba takový Čtenář novin, sedící nedaleko kostela Notre Dame.

Dobrý nápad nakonec je bezcílná procházka po nábřeží. Když se ozve bolest nohou, můžete si sednout na některou z lodí a prohlížet si město a krajinu z vodní hladiny.

Pokud budete přemýšlet, jak si odpočinout od turisty přeplněných center belgických měst, zkuste se zastavit právě v Huy.