Prostřený stůl
Na nebi široko daleko nenajdete jediný obláček, jen nad slavnou Table Mountain se převaluje pověstný velký bílý mrak, jenž jakoby přetékal z jejího vrcholu. Nikdo mu tady v Kapském Městě neřekne jinak než „ubrus“.
Už z letadla cizinec nevyhlíží nic jiného. Hned se mu ale nepoštěstí, neboť místo ní má nejprve výhledna zdejší townshipy, jejich chatrče, nepořádek a snad milion obyvatel, což z té výšky připomíná chaotické mraveniště. Což o to, townshipy jsou také velmi podmanivé, zvláště pokud jimi procházíte a bavíte se s těmi, kdo v nich žijí. Ale cizinec teď přece jen dychtí po jiné podívané. A tak o několik desítek minut později hltá výjevy z okna taxíku a čeká, kdy ji konečně spatří. Zanedlouho se začnou okolo silnice zdvihat skalisté kopce, jimž na půvabu dodávají jejich zelená úpatí, a on je tak v této chvíli poprvé očarován kouzlem tohoto místa. A konečně se objeví i ona. Majestátní, opěvovaná, nesmírně fotogenická, magicky krásná. Stolová hora.
Od té doby ji vídám každý den, neboť budovy jihoafrického parlamentu, kde tou dobou pracuji, se nachází jen nedaleko jejího úpatí. Ale odkudkoliv na ni hledíte, musíte být ohromeni. Nejpěknější je asi výhled z turistické čtvrti Waterfront, kde dokonce stojí několikametrový „fotorámeček“, u něhož se turisté v hojných počtech zvěčňují majíce přitom za sebou v pozadí onu přírodní dominantu Kapského Města. Anebo z nechvalně proslulého ostrova Robben Island, kde představitelé režimu apartheidu dlouhá léta věznili pozdějšího prezidenta země Nelsona Mandelu. Ne, ten krásný výhled mu nedopřáli, okno z jeho miniaturní cely směřovalo opačným směrem.
Výhledy z turistické čtvrti Waterfront 
Zmáčknete spoušť, uděláte fotografii a myslíte, že to byl ten okamžik, kdy byl pohled na horu nejlepší. Ale běda, příští minuta ji zase ukáže docela v jiném světle, a tak můžete cvakat třeba celý den. Možná se přižene jihovýchodní vítr, s nímž přivane i pověstný velký bílý oblak, kterému tu nikdo neřekne jinak než „ubrus“, a výjev bude zase jiný. Tento meteorologický jev má na svědomí proud vzduchu, jenž vzniká díky tlakové výši kdesi nad oceánem, nad Mozambickým mořským proudem a zátokou False Bay se nasytí parami, poté doputuje ke Stolové hoře, zvedne se po jejím úbočí vzhůru a nedaleko vrcholu se asi v kilometrové výšce ochladí a začne kondenzovat. Na nebi široko daleko nenajdete jediný obláček, jen nad slavnou Table Mountain se pak převaluje velký bílý mrak, jenž jakoby přetékal z jejího vrcholu, a zřejmě proto si vysloužil tak trefné pojmenování. A jindy zase může přijít bouřka, a to pak fotografové ladí své přístroje na dlouhé expozice a těší se na kompozici se zásahem blesku, neboť ty „Stolovka“ přitahuje jako magnet.
Na Stolovou horu se samozřejmě nejen dívá, ale také se na ni leze, ovšem vyplatí se tak činit jen ve chvílích, kdy stůl zůstává neprostřený, neboť jinak nic moc neuvidíte a ani z hlediska bezpečnosti by to asi nebyl příjemný výšlap. Podle některých zdrojů je hora z pískovců, křemene a břidlic dokonce nejzdolávanějším vrcholem na světě. Dá se říci, že skutečně vyzývá k pokoření, ale ne vždy se nechá tak snadno dobýt, o čemž svědčí fakt, že se stala osudnou už celé řadě dobrodruhů, kteří nerespektovali vyznačené cesty.
„Nejlépe vyrazit nahoru za svítání,“ radí moudrý Xolela, a jemu můžeme věřit, neboť jen málokdo zná zdejší stezky tak dobře jako on. Muž asi okolo šedesátky, na kterou ovšem ani zdaleka nevypadá, si pravidelnými výstupy udržuje skvělou kondici. K rovnému vrcholu hory šplhá týden co týden, a ani my, o tři-čtyři dekády mladší, mu nejsme s to stačit v tempu. „Za dvě nebo tři hodinky jsme zpátky dole a vyhneme se turistickému návalu,“ odhaduje.
Nahoru (a samozřejmě i dolů) vede prý až na čtyři sta stezek, některé strmější a nebezpečnější, jiné méně příkré a vcelku rekreační. Ti nejrekreačnější dobrodruzi mohou vzít za vděk i lanovkou, která na vrchol hory přepravuje turisty z celého světa už od roku 1929, a každý rok Stolovou horu takto pohodlně zdolá na půl milionu návštěvníků. V tak časném ránu, kdy slunce teprve vychází za okolními zelenými kopci a začíná hřejivě osvětlovat cestu před námi, ale zůstává kabina lanové dráhy ještě v klidu ve svém hangáru. A dnes zřejmě nepojede vůbec, neboť je větrno snad ještě více než obvykle a asi by to byla příliš houpavá jízda. Více či méně větrno je tady ovšem skoro pořád, na to si v Kapském Městě, jež dlí při oceánských březích, rychle zvyknete.
A to asi ani nemusím psát, že z vrcholu hory máte celé město jako na dlani, vidíte zde na další zdejší významné kopce, třeba Lion’s Head, na který také mnozí šplhají, nejčastěji v podvečer, aby odtud pozorovali západ slunce, neboť z vrcholu Lví hlavy je to zvláště úchvatný úkaz. Dobrý výhled ze Stolové hory pak je třeba také na Green Point Stadium, kde v roce 2010 fotbalisté zápolili o titul mistrů světa. Na druhou stranu pak hledíme na Kapský poloostrov, jenž je kdesi v dáli zakončen slavným Mysem Dobré naděje.
Dlužno dodat, že Stolová hora je také součástí stejnojmenného národního parku, kde žije mnoho rostlinstva a živočišstva. Při fotografování nás pozoruje slunící se daman skalní, jeden z typických zástupců zdejší fauny a jeden z mála, jenž se zdržuje i tady docela nahoře. V nižších polohách parku lze vidět třeba paviány, pštrosy či některé antilopy. V 19. století tu žili i velcí predátoři jako lvi nebo leopardi, procházeli se tu také sloni nebo nosorožci, ale tyto druhy tu i vinou zásahů člověka vymizely. Z rostlin jmenujme třeba proteu, která je národní květinou Jihoafrické republiky, nebo nesčetné druhy fynbosu.
Výhled z parku Company's Gardens se záhonem růží v popředí
Ještě než se vydáme k sestupu, musíme se závěrem samozřejmě zvěčnit s cedulí informující o tom, jak vysoko jsme stanuli a také o tom, že Stolová hora patří mezi sedm přírodních divů světa. Poté zamáváme přátelskému damanovi a zavelíme k odchodu. Ostatně už tak má s námi Xolela zdržení, neboť naše tempo trochu přecenil a minutová ručička na ciferníku jeho hodinek zvládne za tu dobu objet takřka pět koleček namísto odhadovaných dvou nebo tří. Ale na druhou stranu, kam bychom spěchali, vždyť je to pěkně strávené dopoledne.
