Dub a smrk ve stínu lip
Okolí Banské Bystrice nenabízí jen krásnou přírodu nebo vzpomínky na Slovenské národní povstání. Třeba vesnici Hronsek zdobí dřevěný evangelický kostel – památka zapsaná na seznamu UNESCO.
„Na prohlídku kostela? Teď odjela jedna skupina a další termín je v celou hodinu,“ nekompromisně říká šedovlasá paní ze sousedství. O tomto časovém harmonogramu sice víme, ale malý syn v kočárku dokáže z plánů udělat rychle chaos. Po chvíli paní průvodkyně mění názor, ne však tón. „Tak pojďte, ať tady nestojíme hodinu,“ prohodí přes rameno a odemyká dveře do kostela.
Uvnitř kostela člověk rychle zapomene na předchozí nedorozumění. Jedním z pěti vchodů vcházíme a ocitáme se přímo před oltářem. Oltář je společně s kazatelnou a varhany ukázkou barokního umění – navíc je jedinečný tím, že se během roku mění obrazy nad ním visící. Podle toho, jaký svátek se blíží nebo právě slaví. Obrazy pocházejí ze 70. let 18. století, jsou dílem mistra Samuela Mialoviče a je jich celkem šest – například narození Krista, ukřižování, zmrtvýchvstání…
Celý interiér kostela působí velmi příjemným až útulným dojmem, zřejmě tomu nejvíc napomáhá materiál, z něhož je postaven. V letech 1725–1726, kdy byl kostel vybudován, bylo použito smrkové a dubové dřevo, které bylo pro lepší odolnost nalakováno (od té doby k dalšímu nátěru lakem nedošlo!).
V rozích kostela stojí strmé schůdky na chór. Dřevo pod našimi kroky povrzává, ale není důvod se bát. Za ta staletí už tudy prošly bez problémů tisíce lidí. Díky jedinečnému amfiteátrovému uspořádání lavic na chóru měli věřící přehled o dění pod sebou a nepřekáželi si navzájem ve výhledu. Navíc tím byl maximálně využit prostor, a tak je kapacita kostela v Hronseku až 1 100 míst. Nezapomnělo se však ani na drobné detaily a praktické drobnosti. Dokladem jsou nejrůznější zdobné vyřezávané ornamenty nebo věšáky na čepice a kabáty po obvodu stěn na chóru. Také střecha je zajímavě řešená, tvarem připomíná obrácenou loď.
Čas prohlídky se krátí a my vycházíme před kostel do stínu mohutných lip. Ani ty tu nerostou náhodou. Byly zde zasazeny, aby z půdy čerpaly vláhu a vysušovaly tak okolí. Kostel byl totiž postaven na velmi podmáčeném podloží, místy dokonce na mokřadech. Svou úlohu splnily očividně mírou vrchovatou a i díky nim se ojedinělý dřevěný kostel v Hronseku může těšit na další návštěvníky.
