Už se zase točí!

19. 7. 2016 – Česká republika, Evropa
Jana Patková
Jana Patková

Antonín Beran vítá další pěkný den roku 1910. Zády se opírá o svou hospodu Pod Lipami v Horním Trávníčku. Její opravu vzal opravdu zgruntu, a dost se proto u svijanského pivovaru zadlužil. Tak hlavně aby dnes přišli hosté a novými trubkami proteklo hodně piva!

Hostinec v době své největší slávy, kolem roku 1910
Hostinec v době své největší slávy, kolem roku 1910

Mladý hostinský Beran si ale starosti moc nepřipouští. Vypadá to, že na co sáhne, to se mu daří: hospoda u silnice má díky němu nové parkety a moderní výčep piva – ze sklepa nikdo valit sudy jako jinde nemusí, pivo jede trubkami. Má pěknou ženu, pamětníci ji budou nazývat Krásná paní. Jejich děti Toníček a Mařenka rostou jako z vody, jednou jim výnosnou živnost předá. Jen rakousko-uherští byrokraté ho štvou, pořád bojuje s úřady a jejich nesmyslnými stavebními předpisy: Jak má sakra čtyři sta let starý barák přizpůsobit jejich představám?!

Portrét Mařenky Beranové, nalezený na půdě
Portrét Mařenky Beranové, nalezený na půdě

Hostinský Antonín Beran v té krásné době nemůže tušit, že první světová válka je už za dveřmi a jemu moc života nezbývá. Zemře mladý, i když nikoli vinou válečného běsnění. Vdova Anna se rozhodne zabezpečit děti do budoucnosti, a tak vezme další půjčku, nakoupí pozemky a na návsi v Horním Trávníčku staví moderní zděnou hospodu. Tu má dostat Mařenka, zatímco Toníček by měl hospodařit ve staré roubené hospodě, nyní statku. Milované děti ale zemřou na prahu dospělosti jen několik měsíců po sobě v letech 1926 a 1927 na tuberkulózu – dosvědčuje to i dojemný náhrobek přímo na stěně letařovického kostela. Anna Beranová nemá sílu ani chuť splácet velké dluhy z novostavby a o obě hospody nakonec přijde. Dožije v malém dřevěném domku nedaleko. 

Hostinský Antonín Beran v té krásné době, kdy je 20. století ještě mladé, nemůže tušit, že na jeho konci se bude hospoda Pod Lipami pomalu sunout k zemi. Ani to, že chátrající stavení jednoho dne objeví mladý student Jan Havelka a začne ho zachraňovat.

Honza Havelka studuje na UK kulturní dějiny Evropy a ve volném čase "dělá" Antonína Berana
Honza Havelka studuje na UK kulturní dějiny Evropy a ve volném čase "dělá" Antonína Berana

A už vůbec hostinského Berana nenapadne, že tenhle Havelka spolu se spolkem Dubáci po téměř sto letech v hospodě opět roztočí pivo. I když zatím jen příležitostně.

Těch příležitostí je ale do roka poměrně hodně. Spolek Dubáci je totiž dosti akční: pořádá masopusty, Poutě mezi dvěma Jány, dotočné, mikulášské, koncerty v letařovickém kostele, jehož současné obnově napomohl, podobně jako řadě dalších drobných památek na Českodubsku.

Tak takhle tady blbneme - říká Honza Havelka, ale na akce v Beranově hospodě je pyšný. Fotka je z Mikuláše
Tak takhle tady blbneme - říká Honza Havelka, ale na akce v Beranově hospodě je pyšný. Fotka je z Mikuláše

Při všem, co Dubáci podnikají, sbírají peníze na to, co by ještě podniknout – a hlavně opravit – chtěli. Ostatně proto sdružení úplně původně vzniklo:

„Když jsme opravovali ty první památky, přemýšlel jsem o občanském sdružení. Jenže nikdo mi tam nechtěl vstoupit,“ přiznává upřímně student Havelka. Naštěstí do sousedního Sobákova jezdili na víkend z Prahy jistí manželé Pivoňkovi, rovněž postižení chutí „něco dělat“. Sousedé jim řekli o Honzovi, potkali se, porozuměli si a při svěcení sloupu sv. Jána si plácli. Spolek byl na světě a postupně si přitáhl i další členy.

Mezitím Honza spolukoupil chátrající bývalou hospodu Pod Lipami. Opravuje ji postupně s pomocí dotací a chce ji uvést do stavu, v jakém se nacházela po poslední stavební etapě na počátku dvacátého století.

Detail hospody, který Honzu hned napoprvé zaujal
Detail hospody, který Honzu hned napoprvé zaujal

„Do toho období chceme vlastně vrátit i sebe,“ říká Jan Havelka, jehož alter ego je hostinský Antonín Beran. „Na webu hithit.cz jsme třeba vybírali na dřevěné dubové pivní soudky a koncem léta jsme udělali dotočnou. Soubor Horačky přijel v prvorepublikových kostýmech, takhle tu blbneme, i když zatím jen venku, uvnitř to není úplně bezpečné,“ upozorňuje budoucí hostinský Honza alias Antonín na zatím nespolehlivou statiku domu.

Jedna z dnes už tradičních akcí, pořádaných Dubáky, je Pouť mezi dvěma Jány
Jedna z dnes už tradičních akcí, pořádaných Dubáky, je Pouť mezi dvěma Jány

Honza doufá, že tu jednou bude se svou přítelkyní Míšou, studentkou etnologie na filozofické fakultě, žít, točit pivo a pomáhat kultuře. Z toho, že jsou vlastně Pražáci, si hlavu nedělají:

„Sice nás měla spousta lidí za exoty a možná občas nechápali, co děláme, ale žádné negativní reakce nemáme,“ říká sympatická černovláska a její přítel ji doplňuje: „Dost se náhled na nás změnil akcemi, které jsme v létě dělali přímo tady, tedy krátkými přednáškami, vystoupením Horaček, občerstvením.“

„Pivo lidi sbližuje,“ usmívá se souhlasně Míša.


Článek v plném znění byl uveřejněn v regionálním čtvrteltníku pro Liberecký kraj Véčko


Nejbližší akce Dubáků

23. červenec - Dny lidové architektury a Beranovy hody v Trávníčku

20. srpen - V. ročník sobákovských slavností

září  - Den architektury v Českém Dubě

září–prosinec - Koncerty při svíčkách v kostele sv. Jakuba v Letařovicích

Více na www.dubaci.cz

Poděl se o svůj názor

Související články