Krade jako opice
Indie je subkontinent, kde je všeho hodně. Lidí i hor, rozlehlých plání i přeplněných měst. To ale neznamená, že tam nejsou malá milá zákoutí. Národní park Keloadeo s pouhopouhými 29 km2 patří mezi ně.
Soustředil jsem se na makaka a čekal, až opičák pohlédne mým směrem.
Najednou mi cosi dýchlo na krk a zašeptalo: „Džakal“.
Takový byl můj nejsilnější zážitek z národního parku Keloadeo v severní Indii. Onen tajemný hlas patřil rikšovi, který využil mého soustředění. Nechtěl mě vylekat, byť se mu to povedlo. Chtěl mě jenom upozornit na šakala, který je v Keloadeo přece jen vzácnější než opice, jichž je všude plno. Makakové tady mají větší útěkovou vzdálenost, než jejich odrzlí opičí soukmenovci ve městech, ale stejně je dobré být ve střehu a své věci si hlídat. V Indii se neříká „krade jako straka“, ale „krade jako opice“.
Dodnes nechápu, jak se mladému rikšovi povedlo i se svým kolovozítkem přijet neslyšně tak blízko. Nicméně je to dodnes jediný šakal, kterého jsem v životě viděl.
I přes nevelkou rozlohu nabízí národní park poměrně pestrou škálu ekosystémů. Od přirozených jezer s vodními ptáky (ptáků tady je údajně přes tři stovky druhů včetně vzácných jeřábů), přes zarostlé pastviny, kde hrozí setkání s krajtou, až po zalesněné oblasti se sambary, což je zdejší obdoba jelena.
„Dejte si pozor a nechoďte mimo cestičky, může vás napadnout tygr. Nejlepší by bylo, kdybych vás na další místo odvezl,“ varuje rikša a zároveň nabízí své služby. Když vezmu v úvahu tygří lovecký areál, tak je jasné, že tady by asi umřel hladem. A navíc pokus o odvoz byl příliš průhledný trik, jak zařídit, aby byli všichni návštěvníci pod kontrolou, pěkně pohromadě, v místech sjízdných pro kola rikšů a pár kroků od stánků s colou...
Když chci něco vidět, je ideální být sám. Ale nedalo mi to a u strážců parku jsem si tygří informaci ověřoval. „No, kdysi jsme tady jednoho měli,“ přiznal nepříliš jistým tónem chlapík s flintou přes rameno, oblečený v khaki a nášivkou národního parku na rukávu.
Krása v doslovných maličkostech
Národní park je maličký a navíc obehnaný zdí, což v praxi znamená, že zvířata mají „jistou“ alespoň nějakou úroveň ochrany. Tvor, který se dostane za zeď, riskuje, že z něj bude oběť i oběd. Cestovatelsky se nejedná o žádnou extra turistickou bombu, byť nedaleko je asi nejznámější světová hrobka a nejnavštěvovanější indická památka – Tadž Mahal. Takže se vyplatí výlety spojit.
To, že národní park Keloadeo není světově proslulým, ještě zdaleka neznamená, že není hezký. Krása se totiž mnohdy skrývá v detailech. A že jde opravdu o skvost, o tom hovoří i zařazení parku do prestižního seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Například Česká republika nemá z hlediska čistě přírodních krás v tomto seznamu ani jednu položku.
