Jabloně – láskyplně naplňuje
Přichází čas jabloní, období sklizně. Podél cest se ještě najdou stará stromořadí, která každoročně sypou své poklady do usychající trávy a strnisek. Ochránci přírody a krajiny se snaží jabloně navracet i mimo intenzivní sady, ale jejich slavná éra ve volné krajině je dávno pryč.
Archeologické nálezy jablek v lidských sídlech jsou časté už od neolitu, ale není známo, kolik z nich pocházelo z již kultivovaných stromů. Mohlo se jednat o původní lesní jabloně (Malus sylvestitris), které ač jsou rozšířené po celé Evropě, jsou poměrně málo prostudovaným druhem. Používají se více jako podnož. Původ neznámý má díky mutaci a křížení jabloň domácí (Malus domestica), která se k nám dostala přes Itálii a Řecko v době příchodu Římanů. Nyní je rozšířená v mírných pásmech celého světa. U nás zplaňuje, a tak se i nadále vyvíjí nové mutované druhy, které můžete najít na krajích lesů, teplých stráních a remízkách.
Jabloně jsou obecně nejvíce kultivovaným stromem Evropy. Existují tisíce kultivarů
Lidé odpradávna sehráli v širokém rozšíření jabloní tu nejdůležitější roli. V české kotlině je naši předchůdci rozmnožili pestře a citlivě od nížin až do podhorských oblastí. Pilně vybírali ty nejodolnější a nejlépe plodící v daných podmínkách. Vznikly tak krajové odrůdy, ke kterým se nyní snažíme navracet. Jabloně jsou obecně nejvíce kultivovaným stromem Evropy. Existují tisíce kultivarů jabloní a stále se šlechtí nové.
Pradávný význam jabloní
Jabloně mají velice bohatou mytologii. Právem patří do slavné rodiny růžovitých, jejichž květ je v symbolice alchymie a členů tajného spolku Růžových křižáků. Může to být pěticípá růže, ale také květ jabloně. Jde o strukturu pentagramu, který nalezneme také jako hvězdu v příčně rozkrojeném jablku.
Planá jabloň patří také podle staroirského seznamu stromů do první třídy, tzv. šlechty lesa, kterou tvoří dub, líska, cesmína, tis, jasan, borovice a jabloň.
V legendách a bájích jsou jabloně a jablka zmiňovány poměrně často. Většinou se jedná o spojitost s plodností, láskou, životem, s věčným mládím i odchodem na jiný svět. Skrze jabloň můžeme všechny tyto děje chápat spojitě. V prastarých mýtech je jablko něco jako platná jízdenka umožňující se dostat z jednoho světa do druhého. Opravňuje vstup smrtelníků do světa nesmrtelných a obráceně. Ačkoli tato možnost vybízí k vysvětlení cesty Adama a Evy z Ráje (z věčnosti), můžeme se přít o to, zda Eva nabídla Adamovi zakázané jablko či granátové jablko, fík nebo třeba pomeranč, neboť v hebrejském originále se píše o „peri“, což je v překladu plod, a to ze stromu poznání. Přičemž strom si nemusíme představovat jako skutečnou dřevinu, ale spíše symbolický strom. Jablko je také zmiňované v legendě o Merlinovi a Artušovi, kde doprovází do země nesmrtelných (do Avalonu).
Keltové nazývali jabloň Quert (planá jabloň), až mnohem později dostala latinský název Malus sylvestris. Pěticípá hvězda uprostřed příčně rozkrojeného jablka je také pravděpodobně důvodem, proč byla jabloň zařazena v Keltském kalendáři stromů do období, které dnes se stejnou úctou a láskou slavíme jako Vánoční svátky. Spolu s fíkovníkem ohraničují zimní a letní slunovrat. Jsou to Kelty nejvíce uctívané ovocné stromy.
Jabloně všude kolem nás
Jabloně se nemohou srovnávat s mohutností dubů, výškou jasanů nebo mocným dojmem buků, ale rozhodně jsou to stromy rozmanitě krásné jako je život sám. Rostou téměř na všech půdách. V důsledku šlechtění bylo vytvořeno mnoho tvarů jabloní od zákrsků, přes přísně zastřihované ovocné stěny až po stromy, které jsou nazývané krajinářky významné. Jsou velice důležité a to nejen pro člověka, ale pro řadu dalších živočichů. Na odrůdách, jejichž plody zůstávají v zimě na stromech, jsou přímo závislé některé druhy ptáků, protože země bývala několik měsíců pokryta sněhem. Ovocné stromy a hlavně právě jabloně byly také důležitou součástí lesů. Přirozeně se vyskytovaly v lužních lesích spolu s habry a duby. Pod lidským vlivem se dostaly až do horských oblastí, houštin i do kamenitých sutí.
Jabloň jako klasický představitel ovocného stromu je považován za strom ne příliš vhodný do městské zeleně, a proto byly vyšlechtěny kultivary okrasné, které se naopak staly perlami nových výsadeb. Mají kulovitou korunu s drobnými plody, které zůstávají na stromech dlouho do zimy. Jabloň byla prý oblíbeným stromem T.G. Masaryka, a proto se často okrasné jabloně sází k jeho pomníkům, pamětním deskám a výročí.
Plod není vše
V době otevřeného obchodu a rozmachu okrasného i užitkového zahradničení a také hlavně v důsledku intenzivního ovocnářského hospodaření se začaly už před šedesáti lety krajové odrůdy vytrácet. Na první místo se dostala velikost a jakási „dokonalost“ plodu. Naštěstí už přicházíme na to, že mít za domem vlastní jabloň, pečovat o ni a sklízet vlastní úrodu je přeci jen mnohem důležitější, krásnější a hlavně smysluplnější než celoroční zeleň jehličin, které do měst a vesnic nepatří. A tak se i do nových zahrad opět navrací ovocné stromy i krajové odrůdy.
Český svaz ochránců přírody Vlašim organizuje programy pro záchranu starých a krajových odrůd ovocných dřevin už téměř dvacet let. Mapují je, odebírají vzorky a snaží se staré odrůdy množit a dopěstovat do velikosti k výsadbě. Protože je určování vzorků nesmírně obtížné, jsou vítáni všichni, kteří by měli zájem se na tomto programu podílet. Pokud máte na zahradě či někde v blízkosti starou jabloň nebo hrušeň a máte zájem o její záchranu, ozvěte se do Podblanického ekocentra ČSOP. Genofondový sad starých a krajových ovocných odrůd je také k vidění v zahradnické škole v Libverdě, kde se nachází přes osmdesát druhů jabloní posbíraných v severních Čechách, včetně Šluknovského výběžku.
Jabloně mění krajinu
Kam za zajímavými jabloněmi
Když pomineme, že každá jabloň je něčím zajímavá a že se s nimi setkáváme na venkově i v zahradách kolem městské výstavby, těch podle zákona nejcennější – památných je v České republice pomálu. Seznam Agentury ochrany přírody a krajiny uvádí jen čtyři žijící, Michlovu jabloň u Rychnova nad Kněžnou, v aleji na Karlovarské Kyselce, planou jabloň u Kladna, která letos slaví dvacet let od svého vyhlášení za památnou a jabloň v Hostomicích na Berounsku.
V roce 2008 byla Nadací Partnerství vyhlášena stromem roku jabloň ve Skalici u Frýdku Místku. Její stáří je uváděno na 400 let. Je to pravděpodobně naše nejstarší jabloň. Roste na soukromé zahradě pana Skotnici mezi mladšími jabloněmi. Je talismanem celého velice starého rodu Skotniců. Přestože strom napadá cizopasné jmelí, stále plodí.
Velmi stará je také jabloň v Havlovicích na Trutnovsku. Stáří je okolo 150 let a obvod kmene ctihodných 2,8 metrů. Název pro tuto místně hojně pěstovanou odrůdu je „Medová jabloň“. Unikátní planá jabloň lesní roste nedaleko Dědic na Vyškovsku. Její kmen dosahuje 2,5 metru v obvodu. Protože jsou tyto patrně původní jabloně v naší krajině ohroženým druhem a patří do červeného seznamu, jsou to geneticky velice významné stromy.
Říká se, že je jablko darem života a věčného mládí. Kéž bychom snědli každý den jedno, tak jak radily naše prabáby. Protože jablko, to je taková instantní a komplexní dávka zdraví a lásky v jedinečném balení.
