Mravenci na cukrové homoli
Pohoří Pirin je nejdivočejší bulharská oblast a jeho nejvyšší vrchol Vichren, přezdívaný Mramorová pyramida, budí oprávněný respekt. To ovšem neplatí, pokud je vrchol léta, pěkné počasí a sobota k tomu. Bulhaři berou horu hákem.
Chata Vichren ve výšce skoro dva kilometry je dobré východisko, což z jejího parkoviště činí strategické bojiště o místo k stání. Prohrají všichni, kdo přijedou po osmé ranní.
Je den jako stvořený pro odpolední bouřku, což ví dobrá polovina dnešních bojovníků o vrcholovou prémii. Proto vyrážíme v davu. Tu druhou, bezstarostnější polovinu budeme potkávat při sestupu, jak v dobrém rozmaru stoupá vstříc hustým mrakům, hřmění a nechráněné špičce hory.
Když je vydařená srpnová sobota, je třeba bulharské hory vnímat jaksi folklórně. Jinak by vám mohlo nahlas puštěné rádio, které si kde kdo nese v ruce, prostě lézt na nervy. Nebo by vás rozčílilo fotbalové družstvo, které vás předběhne v nejužším místě a po pár metrech si kecne na zadek doprostřed pěšinky. Mohlo by se stát, že byste načutli psíka s mašličkou, který z posledních sil v řídnoucím vzduchu ňafe a ňafe. Vaše sebevědomí by mohl až do údolí srazit dědoušek, který na vrchol vyběhne v gumových střevících naboso.
Nic z toho vás nerozhází, když budete své spolucestující vnímat jako součást zdejších hor. Proč by Bulhaři nemohli v bulharských horách řvát jako na lesy, že? Úchvatné pohledy hluboko do údolí vám tím neseberou. Ani výhledy na okolní hřebeny a vrcholy - těch s výškou přes 2 590 metrů je v Pirinu pětačtyřicet! Ani radost, že jste dolezli na ten nejvyšší - Vichren má 2 914 m n. m., o který se dělíte s desítkami dalších.
Jediné zahřmění vám dá pocítit, že kdyby příroda zazlobila, budete se tu cítit jako mravenci na cukrové homoli, ať vás bude, kolik chce...
