Z čeho bují semínka nenávisti
Nejsem Žid (nebo mi to alespoň nikdo neřekl) a dějiny židovství mě moc neberou. Výjimkou jsou chvíle, kdy mi někdo drsnou a zároveň extrémně zajímavou historii tohoto národa připomene. Stalo se mi to dvakrát. V Osvětimi a Muzeu polských židů ve Varšavě.
Bloudil jsem podzemními sály a znovu jsem si uvědomil, že vím, že nic nevím. O Židech, o jejich historii, putování světem útlaku. Střípky znalostí o jejich historii se u mě skládají z úryvků Bible a šoa, tedy holokaustu. Biblický národ je v muzeu představený od počátku působení na území dnešního Polska. Zatímco dole v expozicích vládne přítmí, vřele doporučuji hned po zakoupení vstupenky zvednou hlavu ke stropu. Pokud svítí skleněnou stěnou slunce, oblé křivky rozhodně zaujmou fotografovo oko i jeho imaginaci. Pohledem vzhůru vzdávám hold finským architektům. Nejen Rainer Mahlamäki a Ilmar Lahdelma chtěli muzeum představit veřejnosti v celé jeho kráse u příležitosti 70. výročí povstání v ghettu, ale během finalizování došlo ke zpoždění.
Prozradím jeden skrytý trik, který by našinci unikl. Nebýt Pavla Trojana z Polského kulturního institutu, unikl by i mě. Zeď muzea tvořená skleněnými deskami je zdobená zajímavým grafickým prvkem v němž se prolínají písmena. Jsou jak v hebrejštině, tak v polštině a tvoří slovo „polin“. Pokud umíte jidiš, tak víte, že tímto slovem se označuje Polsko, hebrejsky zase vyjadřuje pobídku "zde můžete spočinout", nebo "zde zůstaňte". Stará legenda tvrdí, že Židé putující Evropou (vlastně prchající před útlakem) zaslechli toto slovo v lese a uposlechli ho. Mělo k tomu dojít v 10. století našeho letopočtu. Od té chvíle se datuje existence Židů v Polsku. Připomeňme, že Varšava byla před pogromem a cíleným židovským vyhlazováním probíhajícím během 2. světové války největším židovským městem Evropy. Počet členů tohoto etnika dosahoval počtu 300 000 duší. Zhruba tolik obyvatel má třetí největší město Česka – Ostrava.
Muzeum "Polin" bylo otevřeno později než se původně plánovalo a stálo pro běžného člověka špatně představitelných 82,5 milionů EUR. Polský stát a jeho hlavní město do samotné stavby investovalo 50 milionů EUR. Zbytek připadl na realizaci stálé expozice na kterou přispěli soukromí mecenáši. „Největší částkou přispěl polský podnikatel Jan Kulczyk a polsko-židovský mecenáš a přeživší šoa z Kalifornie Ted Taube, jenž na vývoj projektu 10 let bedlivě dohlížel. Pět milionů EUR poskytla vláda Německa, významným dílem přispěla rovněž Velká Británie,“ píše se na blogu Židovských listů.
Poláci tuto část svých dějin na rozdíl od mnoha jiných zemí Evropy ctí. „Přístup Polska k jeho židovskému dědictví je tak podle některých představitelů židovské diaspory naprosto rozdílný od některých západoevropských zemí. „Když vezmete v potaz, že Židé jsou dnes napadáni na ulicích v Německu, Francii nebo skandinávských zemích, nám tu nic takového nehrozí,“ řekl Piotr Kadlcik, místopředseda židovské komunity ve Varšavě. „Myslím, že projít se dnes s jarmulkou na hlavě je ve Varšavě bezpečnější než v některých pařížských čtvrtích,“ dodal.
A mě nezbývá nic jiného, než zopakovat první větu tohoto článku. Nejsem Žid (nebo mi alespoň nikdo neřekl) a dějiny židovství mě moc neberou. Ale po návštěvě muzea Polin ve varšavské čtvrti Muranow mi došlo, že alespoň základní znalost dějin biblického národa patří v intelektuální výbavě Evropana. Je dobré vědět z čeho bují semínka nenávisti vůči „cizákům“, zvláště, když jsou podporovaná i z nejvyšších míst české politiky. Kdysi to byli Židé, aktuálně to jsou muslimové a příště to mohou být cyklisté. Proč cyklisté? A proč Židé?
O nevšedním muzeu můžete číst na webu cestovatelů také ZDE.
