Jenom zvrhlá zábava?
V největším západoukrajinském městě Lvov se stala šlágrem banderovská hospoda. Doslova jen pár metrů od městské radnice.
„Tady vládne nejen fašismus, ale dokonce ještě fašistický byznys,“ řekl mi ještě před její návštěvou vysoký činitel Československé obce legionářské (ČsOL), který místo navštívil během vlastenecké poutě ČsOL po stopách československých legionářů a na tenhle vskutku zvláštní flek mi dal tip.
Už pár let ve Lvově a okolí vytrvale sílí banderovské hnutí. Jeho hlavní náplní je vychvalování těchto ukrajinských válečných zločinců.
„Tuhle svatyni mají přímo v centru města, naproti radnici a tak jen blbec si může myslet, že o těchto příznivcích fašismu, kteří mají na svědomí životy statisíců nevinných lidí, včetně Čechů a Slováků, lvovští konšelé neví. Historie Ukrajinské povstalecké armády UPA je bohužel v současnosti na západě Ukrajiny heroizována a vykreslována jednostranně pozitivně,“ vrtěl hlavou můj kamarád.
(Historický pohled na tzv. Banderovce, kteří se rekrutovali z Ukrajinské povstalecké armády UPA, není úplně jednoznačný. Jejich cílem sice byla samostatná Ukrajina, ovšem dnes jsou nezpochybnitelná zvěrstva, jichž se dopouštěli na civilním obyvatelstvu především jiných národností. Jejich etnické čistky mají na svědomí životy nejméně 100 000 mužů, žen a dětí v době druhé světové války a těsně po ní. Pozn. red.)
Přiznám se, že jsem mu zcela nevěřil, ale když mně osud brzy poté zavál do Lvova, šel jsem si jeho slova ověřit na vlastní oči. A nestačil zírat.
Banderovská gorila
Vchod do tohoto mixu muzea a „Vlastenecké hospody“, svou výzdobou ne nepodobný jakési skutečné podzemní svatyni příznivců banderovců, je sice tvořen jen nenápadnými dřevěnými dveřmi, ale ne každý se dostane dovnitř. Otevírá je totiž skrytou kamerou informovaný muž s tvrdým pohledem, oblečený v kompletní uniformě UPA a se samopalem v ruce. (Zda replikou nebo plně funkčním, jsem raději blíže nezjišťoval.) Aby člověk přes svérázného vrátného prošel dovnitř, musí vyslovit to správné heslo.
„Tím je v poslední době na celé Ukrajině známá a na západě Ukrajiny čím dál více používaná formule „Slava Ukrajiny!“. Což je ovšem bývalé motto banderovců,“ poradil mi můj tipař. „Když to řekneš, pustí tě nejen dál do toho podzemního labyrintu, ale dostaneš i zdarma panáka vodky,“ popsal mi podle vlastních slov zkušenost z návštěvy místa, kam byl pozván svými ukrajinskými kolegy z klubů vojenské historie.
Podzemní sklad zbraní
Samotné podzemí je překvapivě rozsáhlé, táhne se pod několika domy a má – podobně jako kdysi úkryty UPA – hned několik skrytých východů. Z jednoho se tak dá dostat do stylově vyzdobeného dvorku, plného jídelních stolů z prázdných beden od munice, nad nimiž vlaje do stromu zapletený padák. Ten je podle pingla připomínkou „bratrské pomoci přátel ze CIA.“
Samo podzemí je v duchu předešlé myšlenky stylově vyzdobeno jako záškodnická zemljanka, se stěnami plnými brožurek, vyznamenání, bojové výstroje, náborových plakátů UPA nebo kopií rozkazů velitelů banderovských sotní a hlášení jejich protivníků z NKVD.
Vlastenecké emoce některých Ukrajinců podporují také velké fotografie banderovských „hrdinů“ a krátké životopisy těch, kteří padli do rukou Sovětů mnohdy až v polovině 50. let. A pak samozřejmě zbraně: (možná) znehodnocené nebo zrezavělé, ale pořád vděčné pro pořizování bojechtivých fotek dětí i jejich otců. Zajímavé jsou také fotografie z běžného života lesních záškodníků, včetně hraní s nezvyklými mazlíčky – karpatskými medvědy –nebo ukázka jejich tajné vysílačky. Ta se do svého odhalení hlásila několikrát denně znělkou „Slyšíte hlas svobodné Ukrajiny“ a vysílala nejen ukrajinsky, ale také rusky a anglicky. Překvapením je rovněž popsaný osud amerického boxera, který se přidal k UPA.
Válečný jídelníček
Rovněž nápojový a jídelní lístek hýří „originálními“ válečnými recepty, inspirovanými banderovskou historií. Například u „pravého ukrajinského boršče“ (jak jinak, ačkoliv se k vlastnictví této proslulé pochoutky stejně vehementně hlásí Rusové, a dokonce i Poláci) je uvedeno, že se jednalo o tradiční pokrm banderovců, kteří si přes něj „získávali sílu potřebnou k boji za svobodu“. Borščem byli bojovníci UPA při svém křtu a složení bojové přísahy ale nejen nakrmeni; podobně jako se šampaňským křtí válečné lodě, byl jím při křtu polit samopal.
Jedno z masových jídel na jídelním lístku je zase pojmenováno „večeře polního gauleitera“ (což byl titul pro banderovce spojeneckého německého okupačního politika). Pravděpodobně pro lepší trávení pak navíc ještě obsluha podzemní svatyně občas vystřelí do vzduchu a několikrát za směnu přímo v uličce mezi stoly zahraje živě etudu ze života banderovců „dopadení a poprava ruského vojáka“.
Zvrhlá zábava? Neškodné vtípky zastydlých puberťáků? Možná. Ale před dvěma roky ukrajinský parlament přiznal dosud žijícím banderovským zabijákům statut „bojovníků za nezávislost“. Včetně bohatých sociálních dávek. A pozor – na tvorbě tohoto ukrajinského zákona se mimo jiné podílel syn vrchního velitele UPA Jurij Šuchevyč.
