Lípy – spravedlivé chůvy
Nikdy se asi neomrzí procházka lipovou alejí, stejně jako se neokouká pohled do jejich něžných korun. Vypadají měkké a poddajné i jejich dřevo působí čistě až božsky, proto je oblíbeným materiálem řezbářů. Lípy jsou prostě nádherné, ale to není vše.
Lípy byly a stále jsou nejvíce vysazovanými stromy v našich městech a také často předmětem dohadů. Mohutné stromy a aleje dnes nevyhovují husté dopravě a tak často ustupují našim neomaleným potřebám. Vše pod nimi je totiž lepivé, a to se nelíbí majitelům zaparkovaných aut. Pro některé obyvatele jsou obtěžující také podzimní hluboké závěje zlatavého lehounkého listí a spousty kulatých semínek, které zalézají do dlažeb, okapů a tak vůbec. Ještě, že jsou lípy našimi nejčastějšími památnými stromy a mají tak zvláštní ochranu. Časté a známé jsou lípy pojmenované po našich husitských hrdinech a není výjimkou, když narazíte na tzv. rodové lípy. To jsou stromy vysazované před stovkami let k ochraně stavení, byly to posvátné stromy a dědily se spolu s gruntem. Stejně tak se k ochraně a s úctou sázeli návesní stromy, kde opět v četnosti vedou lípy. Ve dvojici jako sestry nejčastěji stráží boží muka.
Proč lípa a ne dub
S lípou je spojována bohyně lásky Freya „Vládkyně země“, která je zřejmě nejvýznamnější a nejkrásnější bohyní celého severského panteonu. Proto také lípa symbolizuje spíš ženskou energii a proti ní strojí dub se svou mužskou energií. Tuto symboliku převzali v pozdějších dobách také Slované, ačkoli domovem slovanských bohů byl „Pra-dub“. Protože dub byl stále více spojován s německým národem díky své síle a majestátnosti, tvrdosti a odolnosti jeho dřeva, a v lípě byly spatřovány symboly spíše poetické, mírné a laskavé. Přijali jsme lípu jako bližší k našim povahám a srdcím. Tyto „měkké“ vlastnosti lípy byly umocňovány v době obrození. Obdiv k lípě vyvrcholil na Všeslovanském sjezdu v Praze roku 1848, kde se oficiálně stala lípa stromem Slovanů. Od té doby ji za svůj národní strom považují i Češi.
Chůva s dračí sílou
Chůvy velkých žen a mužů nevešly do dějin, udělaly svou práci a odešly. Stejně jako lípy, které se dříve sázely společně s duby, aby je chránily před spalujícím sluncem, ale později byly vykáceny a udělaly tak dubům prostor k dalšímu růstu. Připomíná mi to naši českou kotlinku, která se stala kolébkou mnoha významných lidí, ale jen málo z nich tu zůstalo...
Lípy, jedny z největších stromů našeho klimatického pásu, byly v minulosti spojovány se spravedlností. V mnoha kmenových oblastech našich předků, a nejen Slovanů a Germánů, byla lípa „Omfalem“ (pupkem), střediskem k setkávání a řešení sporů vedoucích ke spravedlivému trestu. Kdykoli šlo o nalezení pravdy v právních sporech, scházeli se všichni pod starou lípou. Říká se, že pod ní se na světlo dostane čistá pravda, že její vůně naladí soudce milosrdně a rozhádané strany se smíří.
Která je ta pravá
Na našem území a ve střední Evropě jsou domácí a původní dva druhy lip. Lípu srdčitou nebo také malolistou (Tilia cordata) poznáte podle drobnějších srdcovitých listů, které mají na rubu rezavé chloupky. Lípa srdčitá je o něco menší a dožívá se méně let (300–400) oproti lípě velkolisté (Tilia platyphylos), která má výrazně větší a jakoby jasněji zelenější listy. Je to mohutný strom, který se může dožívat až tisíce let. Roste spíše na sušších stanovištích, ale dobře snáší i vlhčí půdy. Obě lípy mohou růst ve stínu, a proto je potkáte také v lese, ačkoli jsou velice hojně vysazované v sídlech, podél cest a jako doprovod k sakrálním stavbám. Oba druhy se spolu kříží a vytváří mnoho dalších druhů, které se těžko rozeznávají. Uvádí se, že na severní polokouli roste asi 40 druhů lip, ale celkový počet bude mnohem větší. Najít v našich alejích čistou lípu srdčitou nebo velkolistou není snadné, ale díky těmto proměnlivým hybridům vzniklo velice široké spektrum lip, které kvetou od poloviny června do konce července. A to je pro sběrače léčivých květů, pro včelaře a pro nás všechny, kdo tyto léčivé zázraky využíváme, velice pozitivní.
Z jihovýchodní Evropy pochází zajímavá lípa stříbrná (Tilia tomentosa), která působí dojmem, že je celá oblečená v bělavém kožíšku. Její listy a řapíky listů jsou stříbřitě běloplstnaté. Takové chloupky si rostliny vytvářejí jako ochranu proti suchu a teplu. Lípa stříbrná je pro tento efekt a také pro svou nenáročnost oblíbeným městským stromem. Všechny lípy kromě lípy americké, kterou byste našli v zámeckých parcích, ale jen velice vzácně, jsou lípy evropské.
Úžasné lipové neřesti
Vše na lípě je lepé, to znamená ohebné, měkké a pohyblivé. Problémové může být někdy potomstvo, které bohatě roste z kořenových výmladků, a to někdy tak silně, že se pouští do boje s hlavním kmenem. Pokud je zkrátíme, vytvářejí silné vousaté bulvy. Když je usekneme, začnou růst do dvojnásobné velikosti, jako dračí hlavy. Této výmladnosti se dříve využívalo, ořezávaly se na hlavu a pěstovány byly jako vrby košíkářky.
Všechny druhy lip napadají mšice, zdobnatky lípové, které potáhnou listy a větvičky sladkou šťávou, medovicí. Ta přitahuje houbové choroby. Lepkavá hmota skapává a zbarvuje listy do černa. Vše pod lipami je pak olepené. Zvláště nepříjemně to vnímají majitelé aut, které pod nimi parkují. Medovice hodně láká včely, kterými jsou lípy v době květu přímo obtěžkané. Zdá se, že stromy samy jsou včelími úly. Včely sbírají více medovici než nektar, takže lípové medy jsou více medy z medovice. Jsou tmavší a často je řadíme mezi lesní.
Mšice jsou potravou pro slunéčka sedmitečná, a proto se to kolem lip hemží také beruškami. Dalšími červeně zbarvenými tvory vázanými na opad z lip jsou ploštice ruměnice, správně ruměnice pospolné, které hromadně vylézají za prvního jarního sluníčka vyhřát se na kmenech a okolních zídkách. Někdy jsou roztažené přes celé chodníky, že není kam šlápnout. Díky své mírumilovnosti a roztomilému vzhledu je naštěstí nikdo nehubí. Spíš bychom se mohli inspirovat jejich pospolitým životem.
Lípy tisícileté, památné, světové
Není českého města ani vesnice, abyste tam nenašli lípu. Jejich vyjmenování by stálo mnoho stran. V každém kraji je nějaká naprosto úžasná svým stářím, růstem, historií nebo výročím své výsadby. Mezi lipami máme také světového velikána. Roste na Sokolovsku a podle místa výskytu se nazývaná Tatrovická lípa. Jejích deset kmenů na mnoha místech vzájemně srůstalo a podílelo se na společné pravidelné koruně. Celý "mnohokmen" patřil mezi nejrozměrnější stromy v Čechách. Proto byla tato lípa uvedena i v mezinárodním "Katalogu zvlášť cenných stromů na Zemi" jako jeden z devíti stromů zastupujících naši republiku v celosvětové kolekci nejvýznamnějších stromů.
Podobných srostlých lip roste v Čechách mnoho. Často je srůst tak dokonalý, že pouze podivně laločnatý tvar společného kmene je vodítkem k odhalení jeho původu. Staré lípy mají ještě jednu zvláštní schopnost, vytvářet tzv. kořenové kmeny. U starých stromů se kořeny jako přímo napojují na korunu. Strom si tak doplňuje výživu a zvyšuje stabilitu. Na Sokolovsku jsou kořenové kmeny dobře patrné v dutině Jirákovy lípy v Dolních Nivách. V jáchymovské části Krušných hor roste dvojice lip, která svými rozměry nemá v Čechách obdoby. Je svědectvím po zaniklé obci Popov, zničené vysídlením a poválečnou těžbou uranu. Nízká a podsaditá "Dolní popovská lípa" s pravidelnou kulovitou korunou má dutý kmen o obvodu 995 cm a patří mezi pět nejsilnějších lip v Čechách.
Jako nejstarší lípa je u nás uváděna tisíciletá královská či císařská lípa v Klokočově u Havlíčkova Brodu. Císařská proto, že tu v jejím stínu spočinul sám Karel IV. při své cestě ze zámku v Lichnici k léčivému prameni do Modletína. O něco mladší, tentokrát Husova lípa roste na severní hranici CHKO Šumava. Podle pověsti pod lípou roku 1414 kázal mistr Jan Hus, který se narodil v nedalekém Husinci. Při kázání prý posluchači seděli i v koruně mohutné lípy.
K tisícovce se blíží také lípa ve Staré Lysé, v osadě Kotel na Liberecku, Bělenská lípa v Jižních Čechách, Praskoleská lípa v Mrákotíně na Jihlavsku, ta dokonce bývá označována jako jeden z nejvýznamnějších památných stromů naší vlasti.
Na prahu Českého ráje roste prastará Tatobitská lípa, označovaná jako Žižkova. V letošním roce se stala druhým Evropským stromem roku v Soutěži Nadace Partnerství. Předběhl jí nejstarší strom v Bátaszéku z Maďarska a na třetím místě se umístila Hrušeň z Bošáci - Zabudišové ze Slovenska.
Žeberská lípa na Chomutovsku je zase ukázkou neuvěřitelné síly života lip. Vypadá více jako torzo než strom i její jméno je podle nedaleké zříceniny. Přesto stále žije a obrůstá novými výhony. Ale jako nejmohutnější v České republice se uvádí Vejdova lípa, obvod kmene dosahuje 1300m. Roste v Pastvinách nedaleko Klášterce nad Orlicí.
Lípa v Lipce roste u obce nesoucí její jméno, severovýchodně od města Chotěboř v centrální části CHKO Železné hory. Obvodem kmene a pravděpodobně i věkem se řadí mezi nejvzrostlejší lipy malolistých v Čechách. Zároveň patří k nejstarším lipám Chrudimska. Své jméno městu také dala prastará lípa v Kamenici nad Lipou, roste v zámeckém parku a je známá tím, že v její koruně byl postaven taneční parket.
Velice známá je také Lánská lípa, zvaná Navrátilova, její stáří je uváděno přes 700 let a píše o ní již Jan Evangelista Chadt-Ševětínský v roce 1908. Na Vsetínsku je zase asi nejznámější Kobzova lípa ve Francově Lhotě. V Jihomoravském kraji je jedním z největších stromových velikánů lípa ve Velkých Opatovicích. Před rozlomením měl obvod kmene necelých 1000 cm. Nejstarší lípou na jihu Moravy je Bzenecká lípa. Uvádí se, že má za sebou tisíciletou historii a mnoho mono dalších lip je v našich krásných městech a půvabné krajině.
Lipové aleje
Aleje stromů a tím spíš lipové tvoří dojem něčeho neobvyklého až posvátného. Modravé cesty mezi zpívající zelení máme od miminek zasunuté ve svých myslích, to jak jsme usínali v kočárcích na procházkách po okolí. Mnoholeté aleje pak vypovídají o kvalitě lidí, kteří je sázeli, pečovali o ně a udržovali pro další a další generace. Nejvíce byly vysazovány podél příjezdových cest k zámkům a klášterům. Stromy chrání komunikace a vše co se po nich pohybuje – a že stromy také zabíjejí? Tolik pomníčků vídáme podél cest. Za to však stromy nemohou. To my nevnímáme bláhovost svého chování.
V nedávné době se proslavila Novodvorská lipová alej na území CHKO Moravský Kras vedoucí ke zřícenině hradu Blansek. Je to jedna z nekrásnějších a nejpůsobivějších alejí celého Jihomoravského kraje. Byla také vyhlášena alejí roku 2011.
Tradování a léčení
Lípa je jedním z prvních stromů využívaných k léčení. Ve svých vlastnostech a laskavostech k lidem ji předčí už jedině bez černý. Odvar z květů a kůry pomáhá uvolňovat z těla pot při horečce, a tím snižuje teplotu. Lipové květy je potřeba každý rok natrhat čerstvé, ale staré nevyhazujte. Zašijte je do plátěných sáčků a schovejte je na různých místech i v autě. Chrání před činy, ke kterým došlo v důsledku vášní. Co doporučuji, jsou mladé lístky a pupeny, mají nasládlou chuť. Můžete je přidat do salátů a polévek, dají se pojídat i jen tak. Je v nich koncentrovaná síla lípy.
Dříve se používal popel z lipového dřeva jako dezinfekční zubní prášek, při onemocnění žaludku a střev a také při poruchách menstruačního cyklu. Hojně bylo využívané lipové lýko k výrobě lan, rohožek, tašek i oblečení. Předčilo ho však konopí, které rychleji roste.
Ve středověku bylo lipové dřevo lignum sanctum, svaté dřevo. Je z něj vyřezáno mnoho soch svatých. Lipové dřevo je výborným řezbářským materiálem, výhodou je i jeho lehkost. V době předkřesťanské si prý Slovanky k sobě pojily muže spojeným dvojkroužkem (tvar osmičky) z lipového dřeva. Pár si lipová pouta navlékl na malíčky a žena pravila: „Pojím tě a pojímám, nebudeš už nikdy sám.“ Bohatší Slované později vyráběli kroužky z kovů a zdobili je stejně jako ty lipové.
