Statečné křoví
Jedete-li od Kapského Města na sever podél západního pobřeží, po stále stejně široké silnici lemované stejnou okolní krajinou tvořenou rovinami, pískem a nízkými křovinami, začnete se po čase blížit k národnímu parku West Coast.
Prý je nejlepší vydat se sem někdy mezi srpnem a říjnem, kdy se jižní zemská polokoule sluní v jarním počasí a West Coast National Park tou dobou pokrývají celé nekonečné koberce rozmanitých květů, což je patrně hlavním lákadlem tohoto místa. Teď na jaře potkáváme jen nízké zelené „plantáže“ fynbosů a jejich květena se tu a tam objeví jen v našich představách. Když už je ale řeč o fynbosu, chvilku se u této kategorie rostlinstva zdržíme, neboť je s kapskou přírodou neodlučně spojen, s trochou nadsázky se dá dokonce říci, že nic jiného tu neroste.
Přestože zdejší kraj skýtá mnoho nevýslovných krás, pro vegetaci je poměrně nehostinný, neboť jej bičují prudké oceánské vichry a především tu chybí v podstatě jakékoliv půdní živiny. Podklad totiž tvoří nepřeměněné sedimentární horniny jako pískovec, břidlice či křemenec, které díky svojí tvrdosti nepodléhají erozi, a žádné živiny, tedy pokud nějaké mají, nemohou uvolňovat. Adaptabilní nízké křoviny, pro které je fynbos jakýmsi zdejším souhrnným pojmenováním, se ale s nepřízní dovedou poprat, zůstávají zakrslé, aby se uživily, listí si nechávají na více sezón, neboť by neměly každý rok z čeho tvořit nové, občas si synergicky vypomohou soužitím s nějakou houbou a k opylování využívají i méně obvyklé způsoby, třeba hlodavce.
Výsledkem je obrovská druhová rozmanitost kapského fynbosu, lze se dočíst i o devíti tisících druzích, ačkoli vypadají mnohdy stejně nebo velmi podobně. Mnohé jsou navíc považovány za endemity a nikde jinde na světě je tedy nenajdete.
Pobřežní rezervace ale skýtá i jiná přírodní bohatství, zejména ji lze nazvat ptačím rájem. Jsou tu mokřady, do jejichž středu vedou dlouhá dřevěná mola zakončená pozorovacími boudami. Z nich máme výhled třeba na skupinu plameňáků, kterak odpočívají stojíce přitom na jedné dlouhé noze, jak to tito růžoví opeřenci obyčejně kdovíproč dělávají. Máte-li štěstí, narazíte na pelikány bílé či na orlovce, a i v keřících fynbosu běhají různé druhy jako frankolíni či dropi, k pobřeží pak mohou zavítat i tučňáci brýloví, ohrožený endemický druh žijící jen u jihoafrických břehů. A to se ví, že nechybí pštrosi.
A vyskytují se tu i jiná zvířata, nejen ptáci. Jak pokračujeme dál do útrob parku, přes cestu přechází želva, a nikam nespěchá, tak čekáme, až přejde.
Vyplatí se zakotvit tu na více dní, v parku jsou několikadenní trampské stezky, najdete tu rozmístěné grily, takže tu můžete i povečeřet. A rozhodně si tu vychutnejte západ slunce, neboť je to prostě úchvatná podívaná.
