Češi na italské frontě
V zákopech u řeky Soči, v náročném horském terénu Julských Alp, zuřily bitvy 1. světové války od jara 1915 až do podzimu 1917. Ve zběsilých přírodních podmínkách se na straně Rakousko-Uherska vyznamenali čeští vojáci. Jedním z těch, kteří přežili, byl děda Jana Pikouse.
Liberecký fotograf Honza Pikous byl už ve slovinských horách hledat stopy důležité kapitoly první světové čtyřikrát. "Začalo to, když nám před lety táta vyprávěl o dědovi, který na bojoval na italské frontě. Ale ne až do konce, protože mu střepina dělostřeleckého granátu zranila nohu a poslední rok války strávil v lazaretu," vypráví Honza. Se svým bratrem Šimonem se pak vypravil do míst, kde tehdy dvacetiletý dědeček Josef Pikous málem přišel o život.
Josef Pikous 
A jeho vnuk Jan, hledající dědovy stopy
Boje na italské, potažmo sočské frontě, byly totiž mimořádně drsné. Proti vojákům Rakouska-Uherska, kteří na počátku války nefasovali ani přilby, nestáli jenom početnější a lépe vybavení Italové, ale také Alpy s nevyzpytatelným počasím. Náročným horským terénem bylo třeba vynést zásoby i munici. "Pohled na místa, na kterých si vojáci dokázali vybudovat pozice a do kterých museli dopravovat zásoby a zbraně, to je něco, čemu se člověk zdráhá uvěřit, i když to vidí na vlastní oči," vrací se Honza Pikous ke svým cestám do Posočí. "Našli jsme několik kaveren vytesaných do strmých skalních věží. Zásoby se tam dopravovaly lanovkami."
Zvláště v zimě se okolní hory staly nepřítelem vojáků obou stran, kteří ustávali v bojových aktivitách, aby se mohli bránit mrazu, sněhovým přívalům a hlavně lavinám. "Na jednom místě jsme narazili na kapelnicu - pravoslavnou kapli, postavenou na památku ruských zajatců," vzpomíná Honza. "Rusové tu budovali silnici, když se přiřítila lavina a pohřbila na tři stovky lidí, zajatců i strážných."
Zmíněná kaplička není zdaleka jedinou památkou na boje, v nichž se Češi vyznamenali. V oblasti se dochovala celá řada hřbitovů, památníků a dalších kaplí . Jednu z nich dokonce vyzdobil svérázný český umělec Josef Váchal, který na sočské frontě také působil a hrůzy války působivě namaloval. Sousoší na hřbitově v Logu zase zdobí obří sousoší hořického sochaře Ladislava Kofránka.
Po krajině je rozházeno mnoho neuměleckých válečných stop. "Místy se dají najít střepiny po vybuchlých granátech nebo zbytky válečné výbavy. Brácha v jedné kaverně objevil zrezlou munici. V horách se dodnes zachovaly zákopy, někdy ještě s nataženým ostnatým drátem. Leží toho tam ještě spousta, moc lidí na ty kopce nechodí," říká Honza Pikous.
Takto se hledají a nacházejí stopy války (foto Karel Novotný) 
Snad i proto se spolu s dalším nadšencem Karlem Novotným (na Soči bojoval pradědeček jeho ženy), rozhodli uspořádat výstavu. Prostřednictvím starých i nových fotografií, artefaktů nalezených v horách, starých vojenských uniforem a dobového tisku se snaží kousek heroismu českých vojáků na italské frontě přenést do Česka, tak často zachumlaného do mindráku malosti a nemohoucnosti. Přitom právě Češi tehdy pomohli zahnat Italy až k řece Piavě a vybojovat Rakousku-Uhersku poslední výrazné vítězství ve světové válce.
Výstava bude k vidění až do konce března v podzemí liberecké radnice. Tím to ale neskončí, Honza Pikous totiž slibuje, že se na velehorské bojiště první světové války ještě bude vracet.
